Andělé Konce

4. kapitola

Když se tak Gallan vrátil do minulosti, vzpomněl si, jak dívčiny ruce byly teplé a něžné. Její hlas byl jako ukolébavka, něžný, uklidňující a chápající. Dokázala ho přesvědčit i o něčem, v co nikdy nevěřil.
Přesvědčila ho, že nejsilnější zbraň člověka je naděje.  
Naděje člověka povzbudí ve chvíli, kdy je úplně na dně. Pohladí po duši a podá pomocnou ruku. Udržuje lidi při životě, dokonce i na hranici se smrtí. V nuzných dobách vyburcuje lidi k boji proti zlu. To vše dokáže naděje v člověku.
V tom někdo zaklepal na dveře. Gallan se zvedl z postele a přesel svůj pokoj ke dveřím. Nahmatal pozlacenou kliku a zatáhl. V pokoji měl docela tmu, takže si musel chránit oči před výbojem světla z chodby.
,,Renne. Já myslel, že budeš mít dost papírování. To už to máš hotové?“
,,Kdybys jsi se někdy zajímal, kolik je vlastně hodin, tak bys věděl, že je čas oběda.“  povzdechl si, připraven na nějakou obhajobu jeho přítele. 
,,Však já se zajímám, kolik je hodin.“ Bránil se.
,,Vážně? Tak kolik teda je?“
Gallan si rukou mnul bradu, jako kdyby usilovně o něčem přemýšlel.
,,Tři čtvrtě na jednu“ řekl Renn a zamračil se.
,, Jó, přesně to jsem chtěl říct.“ Předstíral své nadšení Gallan. Jakmile se podíval do Rennových očí, poznal, že jeho herecké výkony mu neuvěří.
,,no tak dobrá, nemusíš být nakvašenej.“ Řekl, když vešel že dveří do chodby a zavřel dveře od pokoje.
Z kapsy u svých kalhot vytáhl železný klíč, který strčil do zámku od dveří a otočil s ním. Obrátil se k Rennovi, který se jen otočil a kráčel si to chodbou do prava.
Zde, na druhém patře, se nacházeli pokoje vysoce postavených Lovců. Gallan, díky Aritaelovi, to zde mohl obývat. Vybral si pokoj, jenž jako jediný v paláci neměl čtyři místnosti, ale pouze dvě, ložnici a koupelnu.
Dlažba v chodbě byla z mramoru. Každý metr, kterým Gallan prošel se nacházeli mramorové sochy. Jedna z nich znázorňovala malou nymfu s džbánkem v ruce, druhá měl být nejspíše asi nějaký anděl, avšak měl jen jedno křídlo a malé růžky na hlavě.
Procházel kolem sochy minotaura z bájí a legend, jenž se honosí třemi velkými, ochlupenými penisy. Možná autorovo úchylka? Pomyslel si a v duchu se té představě zasmál.
Na konci této chodby byly schody, vedoucí do další chodby, jež končila mohutnými dubovými dveřmi, se zlatými klepátky, ve tvaru kruhu, u nichž hlídkovala hradní stráž, ve své modré uniformě. Dveře ještě nebyli ani otevřené, a už se zevnitř ozýval rachot.
Tříštění skla, mohutné údery, jak někdo spadl na zem, a nadávky splývali v jeden nelibozvučný rámus.
Když vojáci otevřeli dveře, Renn musel uhnout před letící stříbrnou lžící. Když se narovnal, zlobně se zamračil.                     Oba vstoupili dovnitř.
Jakmile je lidi uvnitř uviděli, rámus ustal, jako hromobití při bouřce. Všichni měli upřené své pohledy na Gallana. V tom jeden z nich vystoupil z chumlu, jenž se kolem nich utvořil. Toho kluka znal. Byl to Vincy, setník Královské gardy.
Jeho oči žhnuli hněvem.
,,Všichni mi tady neustále tvrdí, že na Hradbách jsi nejsilnější.“ Řekl skrz zuby Vincy. ,,Avšak já tady všem ukážu, že nejsi silnější, než-li moucha.“
Prudce gestikuloval rukama a snažil se očním kontaktem, plným jisker, Gallana zastrašit.
Protiupírská armáda se dělí na tři frakce; Hradby, Jižní hranice a nakonec Královská garda, která má za úkol chránit krále.
Všechny tři frakce se navzájem moc nemusí, ale Jižní hranice a Hradby Královskou gardu přímo nenávidí. Hlavním důvodem je, že Královská garda se jen válí v paláci, zatímco oni nasazují své životy v opravdových bojích.
,,Mám pocit, že se tohle už několikrát stalo, Renne, nebo mám Dejá Vu?“ řekl Gallan, nespouštějíc oči z Vincyho.
,, Nech to být, major bude na tebe naštvaný a odnesu to i já“ Snažil se ho Renn uklidnit a trošku usměrnit, avšak horkokrevný Gallan se tomu jen usmál.
,, Tak dobrá Vincy, ale za případné zranění neručím.“ Ušklíbl se na něj.
Tuhle urážku Vincy nechtěl nechat být. U boku nahmatal meč, v rychlosti ho vytáhnul a aktivoval svou schopnost. Oči mu svítili světle modře.
Gallan si během té chvilky všiml, že je na zemi jedna vidlička. Špičkou boty ji vyšvihl do vzduchu a jen tak tak ji chytil přímo ve chvíli, kdy se Vincy napřahoval s mečem,  aby provedl sek seshora dolů.
Když byl meč v půli cesty, najednou narazil na něco, co jejímu pádu zabránilo. Gallan chytil meč mezerou mezi hroty jeho na zemi nalezené improvizaci zbraně.
Využil Vincyho zděšení a celou svou vahou a sílou ho kopl do hrudníku.
Odletěl o dva metry dál a tvrdě přistál u nohou stolu. Když se probral z šoku, udělal bolestnou grimasu a chytil se za žebra. Nejspíše je měl zlomené.
Ostatní, když viděli, že Vincy nejspíše nevstane, upřeli zlostné pohledy na Gallana. Renn se tentokrát nehodlal držet v pozadí a vypjal se do celé své výšky. Byl o hlavu vyšší, než všichni v jídelně a navíc měl svaly ze železa, takže naháněl hrůzu. I přesto Královská garda vytvořila kolem těch dvou půlkruh.
Nechali jim jedinou únikovou cestu: dveře za jejich zády. Bylo jich desetkrát více, avšak Gallan se jich nebál. Byl jen jediný člověk na světě, že kterého měl strach: major Aritael, jeho učitel a poručník.
,,Teď je váš čtyřicet na dva?“ zeptal se výsměšně. ,,Tak pojďte do toho“ zaujal boxerský postoj. Silnější pravou ruku měl vzadu a slabší vepředu. Měl je sevřené v pěst, připraven je použít.
V tom se za jeho zády ozvalo skřípění otevíraných dveří. ,,Co se to tu děje?“ ozval se hlas nějaké ženy. Byl přísný a všichni byli nuceni pod váhou té přísnosti ihned otočit hlavu. Teda až na Gallana, který zklamaně uvolnil své pěsti ze sevření.
Po nějaké té chvilce se otočil.
,, Kdo si myslíš, že...“
,,Jsem Major Laia sia'denai.“ Řekla žena. Byla nádherná. Měla dlouhé, blond vlasy, stažené gumičkou vzadu, krásné modré oči a plná ústa. Na obličeji neměla ani sebemenší líčidlo. Její krása byla čistě přírodní.
Jakmile vyslovila své jméno, všichni poklekli na jedno koleno. Jen jediný Gallan zůstal stát.
,,Vážně?“ položil otázku bez náznaku sebemenšího zájmu.,, Já jsem Gallan.“ Představil se „moc mě těší.“
Major Laia přešla od dveří k němu. Usmála se a prohlédla si ho od hlavy k patě. ,,Tak tohle je ten slavný Gallan, o kterém jsem toho dost slyšela.“ Konstatovala. ,,Myslím, že jsi přeci jen jiný než jsem se doslechla.“
,, Fakt? A co jste se doslechla?"
,, Že jsi jeden z nejlepších na Hradbách. Prý jsi silný a sám o sobě vydáš za deset Lovců.“
,, Tak to jsem u vás tak veliká celebrita?“ řekl provokativně a prsty si pročísl své krátké černé vlasy. ,,Já vždycky říkám Aritaelovi, že si zasloužím občas nějakou tu chválu i od něj.“
Major Laia se Gallanovou arogancí nenechala zmást. ,,Jediné, co by sis od něho zasloužil je leda tak pár facek.“                     Ve tváři mu šlo vyčíst zmatení. Když to řekla, nezněla vůbec naštvaně, ba ani posměšně. Řekla to tak klidně, že to znělo jako konstatování faktu, což ho docela rozčílelo.
,,Doufám, že se večer předvedeš v lepším světle.“ Řekla a vydala se směrem ke dveřím, kde se zastavila. V chodbě byla ještě nějaká jiná žena...
Ne žena. Dívka, přibližně stejného věku, jako Gallan.
Oči se mu rozšířili, když poznal, kdo to je.
Ty černé, dlouhé vlasy a zelené oči nejdou jen tak zapomenout. Major Laia jí něco zašeptala do ucha, potom se vydala do chodby a dívku tam nechala samotnou.
Členi Královské gardy se začali pomalu odebírat zpátky ke stolům. Mručení se pomalu utišovalo, až šlo slyšet jen břinkání příborů a mlaskání.
Renn se chystal sednout si k obědu taktéž, avšak zarazil se, když uviděl svého přítele, jak tam stále stojí přikovaný na svém místě, s otevřenou pusou a široce otevřenýma očima. ,,Gallane?“
Gallan ho ignoroval. Potom Renn uviděl, jak se k nim přibližuje jedna dívka. Gallan ji nejspíše znal, ale zdálo se, že nevěří tomu, co vidí před sebou.
Když se zastavila u nich, Gallan se najednou napřímil.
,,Kerrien, co tady děláš?“ Řekl zničehonic.
,,Přišla jsem s Majorem Laiou na dnešní válečné zasedání.“ Vysvětlila.
Oba byli v rozpacích. Celou si ji prohlédl. Zeleň jejích oči byla ještě krásnější než dřív. Černé vlasy si nechala narůst až k pasu. Pamatoval si ji ještě jako malou dívčinu, takže její ladné křivky ho praštil do očí, jako blesk.
,,Dlouho jsme se neviděli, Kerrien. Že by to byly už čtyři roky?“
,,Jo, jsou to už čtyři roky… Stal jsi se silným, Gallane.“ prohlédla na jeho rukáv, přes který se rýsovali jeho svaly a šlachy.
Slyšet své jméno jejími rty bylo pro Gallana jako ta nejsladší poezie. ,, Ale jinak ses moc nezměnil. Pořád děláš jen samé problémy.“ Tohle už Gallana zabolelo, i když to byla pravda.
,,Hele, já…“ zasekl se v polovině větě, když si všiml, že je tam s nimi ještě Renn.
,,Kerrien, tohle je můj přítel, nově jmenovaný Kapitán Renn Asiertus. Renne, tohle je má stará kamarádka z Lovecké akademie, Kerrien.“ Představil oba Gallan. Vůbec nevěděl, co způsobilo to, že měl nutkání chovat se co nejzdvořileji. Renn a Kerrien si podali ruce. Potom Kerrien spěšně obrátila svůj pohled ke Gallanovi.
,,Nemám moc času, za chvíli musím jít za Majorem Laiou, ale musím ti něco říct…“
,,Počkej, nemůžeš se udržet ještě chvíli?“
,,Ne, to nemůžu. Poslouchej mě. Dnes Merenský král onemocněl, takže se bude válečné zasedání konat bez něj. Mám ti od Majora Laii vzkázat, že se máš mít na pozoru. To přivolání všech vysoce postavených Lovců… my dva…
Major Laia se domnívá, že se večer něco má stát.“ Svůj pohled stočila k Rennovi.  ,,Já musím jít, tak se prosímtě postarej, aby nedělal další problémy. Tak zatím“ Rozloučila se a šla ke dveřím, jež se poté za ní zavřeli.
Když byla Kerrien pryč, Gallan si povzdechl. ,,Myslím, že na dnešek je toho na mě opravdu moc. Jsem utahaný. Jdu spát."
,,A co oběd?“ zeptal se starostlivě Renn.
,,Nemám hlad a ani chuť.“ Řekl Gallan a zamyslel se. ,,Nevíš, co měla znamenat její poslední slova?“ zeptal se.
,,Nevím, ale asi nic dobrého.“