„N-ne, nebylo to poprvé." pípl jsem a popotáhl jsem. Taehyung mi hned podal kapesník, který jsem přijal.
„Kolikrát se to stalo?"
„Pě-pětkrát." pípl jsem a utřel si dalším kapesníkem oči, kam se mi začaly hrnout slzy.
Vyvalil jsem oči.
Cože?!
„A tehdy, když jsem přišel a bylo zamčeno, to... Taky?" zeptal jsem se a přestalo se mi tolik dařit skrýt překvapení a novou vlnu vzteku.
Zakýval hlavou a zvedl na mě opatrně pohled. Já jsem si mobil původně za zapisování důležitých faktů, které pak nahlásím policii odložil na stolek u gauče. Myslel jsem, že takový zapomětlivý pabo jako já si to bude potřebovat všechno zapsat, ale tohle mě tak namíchlo, že se mi o tom bude několik nocí za sebou i zdát.
Taky jsem i dost litoval, že jsem ho neposlal prvně do té koupelny - začaly na mě útočit až nezdravě nemravné myšlenky.
Ale copak já za to můžu?
To, jak měl pomačkanou košili...
To, jak měl pořád ještě trochu opuchlé rty...
To, jak měl na krku cucáky...
Nemohl jsem si ale taky nevšimnout jeho menší boule v rozkroku.
No počkat. Počkat. Počkat. Počkat. To by mohlo znamenat, že je gay.
No ty vole. Jen mohlo, ale i tak. Co když...
Tohle uvědomění se mnou málem seklo.
Měl jsem sto chutí se ho zeptat, jestli nechce pomoct jeho menší problém vyřešit...
TAEHUYNGU! NECH HO! CHUDÁK VŠAK VIDÍŠ, ČÍM SI DOTEĎ PROCHÁZEL!
Zatřásl jsem hlavou.
„Promiň, je toho na mě dneska už dost."
„O-omlouvám se. Já-já nechtěl. Já-" už se chystal vstát, ale já ho zarazil.
„Ne, to je dobrý, Jungkooku." přerušil jsem ho s mírným úsměvem. Pak mi ale něco došlo.
„A ta... Krádež?" zeptal jsem se.
„Já to nebyl. Přísahám. Byl to on. Chtěl mě zase dostat do svého kabinetu a.. A..." došla mu slova a z očí se mu začaly hrnout slzy. „Já vím, že to zní nevěrohodně, ale-" pokračoval, ale já ho už zarazil s dalším nabízeným kapesníkem v ruce.
„Já ti věřím." vydechl jsem překvapeně a zároveň s pochopením, když kapesník přijal, prohrábl jsem si vlasy a podíval se na chvíli do stropu.
Celou dobu. Celou dobu byl Jungkook na nevinně. A ten PARCHANT na něj ještě hrabal!
„Promiň mi to." vysoukal jsem ze sebe zaraženě, když jsem se ze stropu podívat na gauč a z něj na něj. „Zařídím aby se ti to napomenutí smazalo." vyjukaně na mě koukal a já zahnal s nadávkami myšlenky, které se nad jeho roztomilostí začaly roztékat.
„Dě-děkuju." pípnul a na to já jsem mávl rukou, že to je samozřejmost.
,,A zašlo to někdy... Nějak... Dál..?" nevěděl jsem, jak se ho na to jinak zeptat, ale takhle je možnost, že na co se ho nezeptám, to mi sám dost možná neřekne.
YOU ARE READING
V zajetí lásky - Vkook (18+)
Fanfiction„Ta-takže už můžu jít?" otočil jsem se k němu. Zamčel. „Ne." „Já-já to nikomu neřeknu." zkusil jsem, jestli mu nejde o tohle. „Máš pravdu. Neřekneš." teprve teď se otočil čelem ke mě od dveří, čelem ke kterým doteď stál, udělal ke mě krok, chytil mě...
