ŠEDÁ, Johnlock

4 (+bonus)

Šedé nebe. Je tu Štědrý den a stále šedé nebe. John se pro sebe zamračil, než shlédl dolů z židle na kučeravého muže.

,,Sherlocku?"

,,Hm.."

,,Ale, Lestrade se mě ptal, jestli letos někoho přivedu." nahodil tak mimoděk, zatím, co dál věšel světýlka. ,,Mimochodem, mohl bys pomoct." dodal si spíš tak pro sebe, jak tušil, Sherlock tuto poznámku odignoroval.

Ten totiž dřepěl ve svém křesle a zamyšleně ladil struny u houslí.

,,Co jsi mu na to řekl?" zeptal se, tónem rádoby bez zájmu.

,,No, že možná." odpověděl John a slezl z židle. Doufal, že trochu světýlek jejich byt trochu oživí. Tolik Vánočních ozdob, co jim slečna Hutsonová poskytla, ještě než se John stačil sám podívat po obchodech. Ale přeci jen, světýlka jsou víc, než jen umělé zelené jehličí s červenými mašličkami. Byl se svojí prací spokojen.

Sherlock přestal ladit housle.

,,Jak to myslíš, možná?" se zvednutým obočím, tedy poněkud nechápavým výrazem, se na Johna zadíval.

,,Inu, nebyl jsem si jistý, jestli to chceš nějak řešit s přáteli." kývl John rameny. Sherlock se zase podíval před sebe a v hlavě mu projely desítky možností, jak by večer dopadl. Nakonec kývl rameny a vstal.

,,Takže si nepřivedeš nikoho jiného." ujistil se, zatím co si zapínal knoflík u saka.

John už zase neměl slov . Přešel blíže, k tomu vysokému muži a přemýšlel, jak se ho správně dotknout, aby se nevyplašil, ale zároveň, aby pocítil jeho přízeň.

,,Sherlocku, mluvili jsme o tom. Několikrát." bylo tomu něco přes měsíc, co John Watson a Sherlock Holmes tvořili pár. Ač by si to John nikdy nedokázal představit, Sherlock se zklidnil. Nedělal tak extrémní pokusy a vyslyšel i Johnovi prosby, aby jen tak bez uvedení důvodu nebo místa, nechodil nikam sám. I když John nějak tušil, že to s Novým rokem jistě zase přejde. A to i, že po tom, co bylo posledně, už zůstane dlouho paranoidní.

,,Mluvili, ale nebyl jsem si jistý. Tvá levá kapsa, je v ní dárek, malý, pracně zabalený, ale s růžovou stuhu, jistě pro ženu. Když se vracíš z práce, je z tebe cítit parfém De la Luna a před čtyřmi dny jsi měl na rukávu rtěnku." spustil Sherlock a Johna tím na chvíli znovu umlčel, než si dal dvě a dvě dohromady. Tentokrát ho ovšem neohromil v tom dobrém slova smyslu.

,,Ale Sherlocku...proč si mi o tom neřekl hned?" Sherlock věděl proč. Bolelo by to a to on nezná, nevnímá to správně a neumí s tím pracovat. Akorát si k tomu nejspíš domýšlel něco, čeho se bál. A to je přesně to, proč nerandí. Nakonec jako odpověď kývl rameny.

,,V práci mám novou sekretářku, která se parfémuje o každé pauze na novo. Rtěnka? Pravděpodobně, když jsem byl v obchodě vybírat Vánoční dárek slečně Hutsonové a tenhle dárek," vytáhl ho z kapsy. ,,ten je pro tebe. Růžová nebo modrá, to přece nic neznamená. Nebo..." zarazil se. ,,Chtěl jsem ti to dát až potom, ale když už mě tu podezříváš z nevěry." kývl rameny.

,,Nevěry?" Sherlock se začínal cítit mírně zmaten.

,,Jsme teď přeci spolu Sherlocku. Kdo jiný by dokázal někoho jako ty uhlídat? Je to dřina," a těžce vydechl, aby to dal na jevo. ,,Moje původní otázka byla, zda-li o našem vztahu chceš říct naším přátelům."

Sherlock se chvíli nehýbal. ,,Ještě ne Johne. Nepobrali by to. Nebo naopak se obávám, že by nás hrdě plácali po zádech a ani jedno podstupovat nechci." zamyšleně se zamračil. ,,A paní Hudsonová si to myslí, už dlouho, u ní je to vlastně jedno." s tím se chtěl otočit zpět ke křeslu, ale John ho zadržel chycením za zápěstí. Sherlock se na jeho ruku zadíval, jako na něco zcela nepochopitelného. Řekl to špatně? Měl říct že ano? Vždyť se ho přeci ptal, musel počítat s oběma možnostmi!

John mu ale plánoval věnovat opět jen nesmělý, avšak dlouhý polibek. Byli tu jen oni dva a nikdo jiný. Jen oni dva a Sherlock přivřel oči. Učil se chápat. Učil se porozumět tomu, co mu brání se z polibku odtáhnout. Bylo to příjemné, bylo to vřelé, byl to John.

,,Dobře. Jsem rád, že jsme to probrali. A to obvinění si budu dlouho pamatovat!" hodil mu do dlaní dárek. Sherlock na chvíli zatajil dech, ale balíček jakoby nic schoval do kapsy u svého saka.

,,Což mi připomíná, Sherlocku, za chvíli tu bude slečna Hudsonová."

,,Jistě." pochopil Sherlock a natáhl se pro housle. ,,Doufám, že nebude chtít, abych hrál Pásli ovce valaši. "

,,Ne, to jsem nemyslel." odkašlal si John a sklopil zrak ke svetru, který měl na sobě.

,,Ne." odpověděl Sherlock pohotově.

,,Ale jo. Dlužíš mi to za ta podezřívání, která sis nechal pro sebe místo toho, abys to se mnou řešil a teď šup. Slečna bude mít velikou radost a pak se můžeš převléknout zpět." ukázal na dveře jeho ložnice.

Sherlock si jen pomyslil, kdy začal Johna takhle poslouchat. Zatím co John si pomyslil, že i když to jako partner Sherlocka Holmese má velice těžké, zbožňuje to a chybělo by mu, nemít u toho trochu té jeho nevinnosti v tomto ohledu.

Sherlock si za zavřenými dveřmi své ložnice stáhl sako a malý zabalený předmět vyklouzl z vnitřní kapsy ven. Sherlock nad tím nakrčil nos, ale hned jak ve svém tahu poznal svého bratra zakroutil hlavou a předmět zvedl. Neslavil Vánoce , ne nějak moc. Neměl dárky. Měl by mít, když John dal jeden jemu? Může brát jako veliký dar a jedinou laskavost, že o tom svetru už jenom přemýšlí. Teď ještě jestli ho najde. (kdepak, věděl dobře, že je složený hluboko ve skříni, kam jej schoval přesně před rokem) Je na něm zelený stromek s velkou zlatou hvězdou a jakožto ručně pletený svetr taky kouše!

Tak tedy dobrá. Stáhl z balíčku mašli a jak se věc trochu uvolnila, uslyšel cinknutí. Nad tím se už skutečně pozastavil. Nejsem žádná kočka, Johne. Pomyslil si a s povzdechem vytáhl z balíčku menší pevný obojek. Byl taky růžový. Hm... Má snad ladit k té mašli? Vůbec nechápe Johnovi dárky. Měl by předstírat, že se mu líbí? Poděkovat? Poděkování je jistě třeba, ale co s ním má jako dělat? Vždyť psa nemají. Ach ano, už chápe. Rudovous. Však Johnovi říkal, ať to nevytahuje. Jestli je tohle ten dárek, to si moc nepomohl . Pohodil obojek na postel a vytáhl onen svetr ze skříně.

Tak Sherlocku, svetr se ti líbí, obojek se ti líbí. A odešel zpět do společenské místnosti, ovšem nečekal, že už budou přítomni nejen slečna Hudsonová, ale i Lestrade a Molly zrovna tak. Lestrade si nemohl nechat ujít takovou příležitost mít uloženou ve svém mobilním telefonu, zatímco Molly červenaly tváře. Ale John měl pravdu. Slečně H. udělal Sherlock velikou radost. Ovšem jakmile mu nabídla sobí parohy, svetr šel dolů. Sherlock bude muset tenhle večer nějak přežít.

Netušil však, že na Vánoční večírek přijede i jeho bratr Mycroft s malým chlupatým dárečkem. Irského setra nevybrali, báli se, co by mu mohl vyvolat za (ne)vzpomínky mít jednoho dlouhou dobu doma, ale musel nakonec i sám Holmes mladší uznat, že štěně by Sherlockovi mohlo pomoci.

Ještě že má Sherlock Johna. Co by si bez něho počal.