ŠEDÁ, Johnlock

1

,,Hloupé."

,,Jak že?"

,,Nudné!" opravil se tedy konzultující detektiv, sedící za notebookem s dlaněmi u rtů. Byl to Johnův notebook. John už nad pár věcmi jen zkrátka rezignoval. Vlastně to už je nějaká doba, co ho Sherlock vytočil. Možná je to i tím, že se dlouho nenudil. Dlouho nebyl na vyřešení ani žádný nebezpečný případ.

Lestrade sem tam s něčím přišel a Sherlock to vyřešil do dvaceti čtyř hodin a to ještě sám sebe zdržoval řečmi, jak Scotland Yard na nic sám nepřijde.

John tedy sklonil noviny. ,,A není to lepší než nic?" pokusil se trochu detektiva motivovat. Seděl nehybně, avšak napjatě, byla otázka času, kdy-

,,Na vše bych mohl odpovídat jednoslovně. To nestojí za námahu." zaklapl notebook, trochu silněji, než by si John přál a vstal z místa.

,,Kapsář, nevěra, falešný účet a ztracený pes, copak jsem ochrana zvířat?" Jak pochodoval po pokoji, prudkými pohyby se otáčel a máchal rukama, župan mu klouzal z ramen. Bylo mu to jedno. Byl zaměřený jen na to, najít svému mozku nějaký oříšek, nějaké rozptýlení.

John tak lehce vycítil blížící se katastrofu. Posledně, co se tady detektiv nudil, trvalo Johnovi tři dny než kuchyni vyčistil a vyvětral od experimentu, který tak nějak... vlastně sám neví, nebyl doma, a vědět to nemusí.

,,Lestrade taky nic?"

,,Nebuď směšný." odbil ho a otočil se směrem k oknu. Zastavil.

,,Něco jistě přijde." nevzdával se John uklidnit spíš své obavy, z toho po čem by znuděný Sherlock mohl sáhnout. Pro teď zůstal zamyšleně u okenních tabulek. Bylo teprve dopoledne a John dnes neměl ordinaci. Jako odpočinek bral posezení u čaje a novin, ovšem nebránil by se nějakému menšímu případu, to jistě. Nebe dnes bylo šedé a byla zima. Ladilo to s detektivovým obličejem. Bledý a chladný.

John se jen zamýšlel, jestli smí pokračovat ve čtení nebo raději hlídat zachovalost jejich bytu. Když se Sherlock sám od sebe mlčky vrátil k notebooku, John se tedy vrátil ke čtení článku. Stejnak ho nedočetl. Sherlock se znovu zvedl a tak John rezignovaně čtení odložil na stolek vedle šálku čaje.

,,Musím pod most." oznámil nakonec detektiv. ,,Přidáš se?" nedíval se na něho, vlastně už ani nebyl v místnosti. Župan odhodil na kožený gauč a vydal se směrem ke schodišti.

,,Jistě, tedy pokud na mě počkáš!" zvedl se z John z křesla a rychle do sebe hodil poslední doušek vlažného čaje.

K temži se dostali pěšky. Nezasvěcený lékař se snažil z Sherlocka dostat, který případ si vybral. Přišlo něco nového? Ozval se Lestrade? Je to bezpečné? Proč si nevzali cab? Sherlockovi se ale nechtělo Johna jakkoliv konfrontovat se situací. Uvědomoval si totiž hodnoty, uvědomoval si pocity, kterým nerozumí a nechtěl je nechat ovládnout jeho mysl.

,,A hele, sněží." konstatoval John a vytáhl z kapsy pár černých rukavic. Opravdu, z nebe padalo pár sněhových vloček, takže když došli k mostu, John se na chvíli zastavil nedaleko břehu a kochal se výhledem. Šedá Temže, šedý Londýn, šedá obloha. Představil si střechy a ulice trochu zasněžené a pousmál se nad tím. Dlouhé mlčení mezi nimi, ho donutilo ztratit přehled o Sherlockovi. Ten se navrátil, když detektiv trochu dávivě zakašlal. Johnovi v hlavě zasvítila pomyslná kontrolka a otočil se, aby ho uviděl dřepět u keře.

,,Sherlocku?" popoběhl a opatrně nahlédl, co způsobilo, že si teď drží kapesník u úst.

Mršina.