1.

152 15 2
                                    

Je to tu! Rozhodla jsem se vyslyšet vaše přání - přináším vám zbrusu nový román na téma Queen, konkrétně Rogera Taylora. Poslední povídka s ním jako hlavním hrdinou měla překvapivý úspěch, ani jsem to nečekala. Děláte mi neskutečnou radost, opravdu. Lepší čtenáře bych si nemohla přát

Pevně doufám, že se vám i tento příběh bude líbit. Je to typická oddechovka, romantika, občas nějaké to drama. Ale žádné hluboké intriky, napětí a tak. Chtěla jsem pro vás ze svého archivu vybrat něco, u čeho se budete moci odreagovat a zapomenete na tíhu světa kolem. Tak... SNAD SE MI TO PODAŘILO ♥

UŽIJTE SI PŘÍBĚH!

Jdeme na to... Komentář samozřejmě potěší!

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

Tiše jsem stála u dvoukřídlých prosklených dveří, jež vedly z kuchyně na obrovskou udržovanou zahradu, a křečovitě v ruce svírala sklenku s jablečným džusem. Z obývacího pokoje ke mně tlumeně doléhala hlasitá rocková hudba podbarvená smíchem desítek lidí, kteří, stejně jako já, přijali pozvání na další monstrózní párty pořádanou klukama z Queen. To byl přesně jejich styl... Chtěli oslavit úspěšnou šňůru po Japonsku, z níž se před pár dny vrátili, a jiný způsob než divoký večírek neznali.

Netušila jsem, proč jsem tam vůbec chodila. Měla jsem tu barevnou pozvánku vyhodit v momentě, kdy na mě vypadla z domovní schránky. Jenže... To by mi večer nesměl zavolat Freddie. Tomu chlapovi se prostě nedalo říct ne. Použila jsem tolik různých argumentů, tolik vytáček a přikrášlených forem protestů, ovšem úplně marně. Klidně jsem si mohla tu námahu ušetřit.

Povzdechla jsem si a čelem se opřela o chladné sklo. Na nebi svítila jedna hvězda vedle druhé, za stromy se rýsoval plný měsíc. Byl úplněk, magický čas...

Prostupoval mnou zvláštní pocit. A přestože jsem se pokoušela samu sebe obelhávat a namlouvat si, že za mé rozpoložení může jen ta divoká párty, jelikož jsem na podobné akce normálně nechodila, bylo nad slunce jasnější, o jak ubohou lež se jedná. Mohl za to jeden jediný člověk. Člověk, jenž si získal mé srdce. Člověk, na kterého jsem myslela snad čtyřiadvacet hodin denně. O němž se mi zdálo noc co noc.

A kterého jsem nikdy nemohla mít.

„Moment, zlato, hned jsem zpátky!" zahulákal mi někdo rozjařeně za zády. Lekla jsem se, mé myšlenky se roztříštily jako led. Nadskočila jsem a obrátila se po zvuku.

Dveřmi se právě protahoval rozesmátý štíhlý blonďák s těma nejhlubšíma modrýma očima, jaké jsem kdy u nějaké lidské bytosti viděla. Tmavě hnědá košile se mu na hrudi rozhalila, ve světle tlumených žárovek se zaleskl stříbrný medailon. Ten, jejž jsem mu před dvěma měsíci darovala k narozeninám.

Roger Taylor.

Muž, který mi pouhou svou blízkostí připravoval kruté chvíle naplněné bezmezným utrpením. Přesně sedm měsíců jsem byla nucena prakticky denně sledovat, jak si s dívkami hraje. Sedm měsíců od doby, co jsem se díky své práci s Queen seznámila. Ačkoli... Ony ty hrátky asi byly vzájemné. Oběma stranám to většinou vyhovovalo. Ženy střídal jako ponožky a vždycky si vybíral ty samé. Vysoké, štíhlé, s dokonalými křivkami. Víc nepotřeboval. Inteligence? Charakter? Nedůležité. Díky tomu mi hned na začátku došlo, že u něj nemám a nikdy nebudu mít ani tu nejmenší šanci. Mé kypré boky spolu větším bříškem by jej nemohly přitahovat.

Ach, jak to bolelo...

Syčivě jsem do plic nasála vzduch a stáhla se hlouběji do stínů. Pozdě. Všiml si mě.

„Sarah?"

Zamávala jsem a provinile uhnula pohledem. Nechtěla jsem se s ním vidět. Celý večer jsem se mu vyhýbala, radši čas trávila o samotě. S kluky se maximálně pozdravila a pak si šla po svých. Dokonce i na své garde jsem úplně zapomněla.

V hrdle mi zabublal smích, zadržela jsem jej na poslední chvíli. Bože... Michaela jsem na párty pozvala, abych neustále nebyla za tu ubožačku, o niž nikdo nestojí. Už mě unavovalo chodit do společnosti sólo. Ubližovaly mi odsuzující pohledy ostatních slečen. Zraňovalo jejich postranní šeptání. Proto jsem zavolala kolegovi z práce a poprosila jej, jestli by mi nedělal doprovod...

Za celých svých šestadvacet let jsem ještě nikdy nic podobného neudělala. Stále se kdesi hluboko ve mně skrývaly vzpomínky na šikanu, jíž se mi z řad vrstevníků dostalo na základní škole. Bála jsem se. Bála jsem se lidí. Ve společnosti se skrývala, světem kráčela s hlavou sklopenou k zemi. Zkrátka jsem nevěřila, že bych někdy byla pro někoho dost dobrá.

Ovšem ten večer... Přiznávám, zřejmě jsem to zčásti dělala i kvůli Rogerovi. Tedy, ne že bych pošetile doufala v nějaký náznak žárlivosti z jeho strany. To ne, takovou míru naivity jsem si nemohla dovolit. Ale už mě štvalo dívat se každý večer na to, jak se objímá s jinou ženskou. Jak se s jinou kdesi v rohu líbá, jak jí dlaněmi jezdí po těle. Zabíjelo mě to.

Zkrátka za to mohl truc.

✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴✴

KOMENTÁŘ UVÍTÁM! ♥

Za případné překlepy, nesrovnalosti či chybky se omlouvám, mohou se vyskytnout...
→Na profilu najdete odkaz na Facebook, směle se tam přidávejte =)
→Děkuju, mám vás ráda!

MIMOCHODEM: V KNIHOVNĚ SI POŘÁD MŮŽETE PŘEČÍST SPECIÁLNÍ VÁNOČNÍ PŘÍBĚH! ♥ ODKAZ NA NĚJ NAJDETE V KOMENTÁŘÍCH =)

Noční iluze /Roger Taylor, QUEEN fanfiction/Kde žijí příběhy. Začni objevovat