WHAT ABOUT US / LN4

CHRISTMAS SPECIAL

(tenhle speciál se odehrává po konci sezóny F1, takže nebuďte zmatení)

Je 24. Prosince a je štědrý den. Vánoce jsou jedny z mých nejoblíbenějších svátků, protože se vždycky potkám s mými nejbližšími a vždycky je na Štědrý večer sranda.

Bylo šest večer a já se rozhodla, že půjdu dolů za klukama, jelikož se Vánoce slaví letos u nich.

Vzala jsem tašky plných dárků, sešla schody a zaťukala na dveře, který se se asi dvou minutách otevřeli a já uviděla Pabla s berlemi a jeho smutný výraz, který se hned proměnil na úsměvý, když mě viděl.

" Haileyy."

" Pablitooo." Řekli jsme oba nadšeně q já si ho vtáhla opatrně do objetí,abych mu neublížila a taky jsem slyšela,jak se v tom objetí lehce uchechtl.

" Hailey." Přišel za náma i Jacob s úsměvem na tváři,a tak jsem si ho taky vtáhla do objetí.

" Seš tady brzo. Kde máš vůbec Mattea a Landa?" Zeptal se mě a Pablo taky hned spozornil, protože ho to taky zajímalo.

" Matteo slaví Vánoce s klukama s La Masia a Lando zachvíli přijede ještě s jedním jeho kamarádem." Odpověděla jsem jim a šla jsem dál.

Jacob mi řekl ať dám dárky po jejich stromek, který byl obrovský a já taky tak udělala. Sedla jsem si na zem ke stromu a začala jsem s tašek vytahovat dárky pro kluky a pro Mikky a začala je rovnat pod stromek a mezitím si povídala i s Jakeem, zatímco Gavi byl v kuchyni a tam něco kuchtil.

Když jsme se bavili,tak jsme oba slyšeli ránu a rozbití talíře, takže jsme hned oba vystartovali do kuchyně a viděli Pabla, jak má schovaný obličej v rukou a v ten moment mi ho bylo strašné líto.

" To nic Gavi. Děje se to pořád. Nedělej si starosti." Uklidnil ho Jacob a začal uklízet střepy a chlebíčky rozpláclé na zemi.

" Pablo, můžu s tebou mluvit?" Zeptala jsem se ho s lehkým hláskem a on se na mě hned podíval a jednoduše kývl hlavou.

Po chvíli jsme přišli nahoru po schodech do jeho pokoje,já hned za ním zavřela dveře a podívala se na něho. Viděla jsem,jak se mu hromadí slzy v očích,a tak jsem si ho hned vtáhla do objetí a slyšela jsem,jak bolestivě brečí, což bolelo i mě.

Nejhorší pocit je, když se dozvíte, že váš nejlepší kamarád si přetrhal vazy v kolenu a jedninou věc ,pro kterou žil teď nemůže dělat po celou sezónu.

"Shhh. Jsem tady pro tebe Pablo. Bude to dobrý." Snažila jsem se ho uklidnit,ale moc to nepomohlo.

" Jak to můžeš vědět? Co když už nikdy nebudu schopnej hrát fotbal?" Zeptal se mě pořád ještě v objetí,ale já si ho v ten moment odtáhla od sebe a vážně,ale i zároveň mile se na něho podívala.

" Vzpomínáš si na moji nehodu ve Spa? Tenhle rok? Pršelo a já narazila do bariér tak, že moje auto začalo hořet. Tobě a Jacobovi jsem řekla, že jsem se nemohla dostat z auta kvůli zaseknuté noze,ale bylo to jinak." Řekla jsem mu a Pablo mě kývnutím pobídl, abych pokračovala dál.

" Neměla jsem zaseknutou nohu. Po tom nárazu jsem omdlela a nejhorší bylo, že jsem věděla to, že jsem v plamenech,ale nemohla jsem otevřít oči, natož se hnout. Byl to můj nejhorší zážitek,ale pomohli jste mi,ty že všech nejvíc. Mohla jsem ten den umřít a doktorům v nemocnici jsem to vůbec nezlehčovala,ale zvládla jsem to. A ty to taky zvládneš, protože ti se vším pomůžu.