WHAT ABOUT US / LN4

006

Je středa a já dneska odlétám do Kanady,přesněji do Montrealu na další velkou cenu. Dneska jsem pobalila ještě pár věci,které na ten prodloužený víkend budu potřebovat , a když už jsem měla sbaleno,tak jsem napsala Pablovi,aby mi přišel pomoct, a vmžiku se objevil u dveří mého apartmánu.

"Někdo mě požádal o pomoc?"Zeptal se mě s humorem v jeho hlase,nacož jsem jenom protočila očima a dala mu svůj kufr do rukou,aby se přestal tak divně smát,což zabralo.

"Jsi můj nejlepši kamarád Pablito. Co bys pro svojí nejlepší kamarádku neudělal?"Ted' jsem to byla já,která se usmvala a Pablo byl ten,který protočil očima.

"Ha,ha,ha. Moc vtipný.Tak pojd'me,než tiodletí letadlo a já zase budu muset zachranovat celou situaci."Pablo vyšel z mého apartmánu a já hned za ním se sarkastickým uchechnutím a zamkla jsem svůj apartmán.

"To nebylo vtipný,Pablito."Řekla jsem mu,když jsem šli k jeho autu,ale on se nahlas uchechtl,nacož jsem znovu protočila očima.

"Přiznej si to,Hailey. Jsem tvůj zachránce."Viděla na jeho očích,abych si to přiznala. Ale on mě zná až moc dobře na to,abych si něco takového přiznala.

"Heh. Nikdy. A pohni si Gaviro. Trvá ti to."A s těmito slovy jsem ho předběhla a šla k jeho autu. Otevřea jsem dveře spolujezdce a pohodlně se tam usadila,zatímco jsem čekala na Pabla.

Ten po hvíli přišel,naložil můj kufru a jeli jsme směr letiště. Cestou jsme poslouchali různé písničky a vibovali na ně,protože se nám ted' ani jednomu nechtělo mluvit.

Po asi čtvrt hodině cesty jsme konečně dorazili na letiště. Pablo mi vzal kufr a tajně jsme se proplížili mezi několika lidmi dovnitř. Už jsem měla všechny kontroly za sebou,takže mi zbývala už jenom posldní věc.Otočila jsem se na Pabla a vůbec nevěděla,jak začít.

"Takže tohle je asi sbohem..." Nestihla jsem to doříct,protože se ke mně Pablo přiblížil a dal si moje ruce do těch jeho,což mě trochu překvapilo,tak jsem se mu podívaa do očí a snažila se v nich najít o co se pokouší.

"Tohle není sbohem,Hay. Je to jenom uvidíme se později.Podívej,neřeknu to Jakeovi,ale postupem času se to dozví. Proto se myslím,že bys mu to měla říct co nejrychleji."Milovala jsem to,jak byl ochranářský a vždycky mi radi. Asi taky proto se sta mým nejlepším kamarádem.

"Neboj se. Budu se snažit mu to říct co nejdřív."S těmito slovy si mě Pablo vtáhl do objetí a já ho s radostí přijala a nikdy se nechtěla pustit.

"Bud' tam na sebe opatrná,Hailey."Pablo mi vtiskl polibek na čelo a já ho objala ještě více. Ale nakonec jsme se od sebe museli odtáhnouta já se ještě jednou podívala na Pabla.

"Neboj se,budu. A ty se postarej o Jacoba,ano?"Řekla jsem s vážností v hlase,ale to bynebyl Pablo,kdyby tuhle celou situaci nějak neodlehčil.

"Rozkaz,madam."Dal mi salut a já se prostě musela zasmát,jinak to nešlo.

"Tak jo,ty kašpare. Měj se." A s těmito slovy jsem popadla svůj kufr a vydala se k mému letadlu.

(--------)

Po asi šesti hodinovém letu jsem konečně přistála v Montrealu. Věděla jsem,že hodně lidí ze severní ameriky se díva na Netflix,takže asi viděli seriál ,ve kterém vystupuju.Tak jsem si dala na hlavu kšiltovku a na oči brýle a šla jsem před letiště,kde už na mě čekal taxi,tak jsem přišla k autu,taxikář dal můj kufr do auta a já si sedla do zadu.

Poté co jsem řekla taxikářovi adresu hotelu,kde budu po zbytek týdne zůstavat,jsme konečně odjeli od letiště a já až ted' se mohla podívat na veškeré zprávy,které mi za těch šest hodin přišlo. A trochu jsem litovala,že jsem ten telefon vůbec zapnula