krasojízda nebo krasozávod?

2

Day..
Rozčesala jsem si své dlouhé hnědé vlasy. Ty jsem si ihned dala do drdolu a začala se oblékat. Dala jsem si černé kraťase od Nike a bílé tričko s nápisem but okay a odešla čekat na snídani. Nebo spíše ke dveřím až mě pustí abych mohla jít do jídelny. Po asi takových 7 minutch pro mě došla jedna z mnoha sester od tud.
Stoupla jsem si do řady a čekala až uběhne čas který tu utíkal pomalu jako školní den. Konečně jsem si mohla vzít svoji snídani a odejít si sednout. Bylo to jen obyčejné müsli které tu bývá docela často. Snědla jsem polovinu a chtěla to jít odnést, zastavila mě ale sestra. ,,co ten zbytek? ten se snad nejí?" zeptala se rozhněvaně. ,,omlouvám se, ale včera na večeři jsem se přejedla tak, že nemám hlad." odpověděla jsem jí lživě a ona mi povolila nakonec to odnést. hned po odnešení jsem se šla připravit na trénink.
,,můžu jít prosím už na trénink?" řekla jsem po vstoupení do kanceláře ředitele tohoto celého oddělení. ,,prosím posaďte se slečno." požádal mě a já si sedla. ne že bych tu byla dobrovolně. nechtěla jsem jít na oběd jen skrz to, že jsem nešla na ranní trénink. ,,musím vám zdělit to, že dneska budete moct být jen na večerním tréninku, z důvodu toho, že tam má trénink také pan Gunnarsen." zadrhla jsem se. nevím totiž nic o tom, že by tam byl nějaký kluk který je zřejmě z pasťáku taktéž? nikdy jsem ho tu neviděla.. ,,dobře.. budu moct jít na večerní trénink?" optala jsem se než jsem odešla. ,,ano. ale půlku bude mít on." odpověděl a čekal na mou odpověď. ,,okay.. je mi to jedno hlavně ať můžu být na tréninku." odešla jsem aniž bych ho dál poslouchala. odešla jsem do svého pokoje a potom na oběd. ten jsem musela s donucením celý sníst. když jsem avšak odcházela z jídelny uviděla jsem koutkem oka jak sedí jeden kluk u stolu. a sám. což se dosti hodně divím. nechala jsem to plavat a odešla.

eve..

,,hlavně teď nepadej.." řekl mi trenér když jsem se chystala skočit ale hned na to jsem slyšela bouchnutí dveří. nabrala jsem to do mantinelu.
,, sakra.." tiše jsem zanadávala do vzduchu a podívala se na přicházejícího blonďáka který měl za sebou jednu ze sester. takže je z pasťáku.. no super zasmála jsem se v hlavě a čekala na zjebání od trenéra. ,,nemůžeš jednou udělat něco správně?!" sklopila jsem hlavu a rozjela se na další otočku. ,,dobrý den, platí ta půlk pro Martinuse?" zeptala se sestra trenéra. ,,ovšem. jdi na půlku!" slyšela jsem s tak udělala. ,,počkejte. chci vidět jak udělá tu otočku." řekl mladík a opřel se o mantinelem. projela jsem ostře kolem nich a najela na prostředek. tři.. rozjížděla jsem se dva.. pomalu ale jistě jedna.. vydechla poslední nádech teď..! vyskočila jsem tak vysoko že jsem si myslela že opět spadnu. i přes to, že jsem čekala pád jsem se snažila zatočit. když jsem ale cítila vítr ve vzduchu nemechala jsem to tak a točila se dál. když jsem cítila že jdu k zemi roztáhla jsem ruce od sebe a přistála jemně a pevně na led. tímto jsem vyrazila dech jak sobě, tak i trenérovi a ostatním co byli za mantinelem. sestra, která ovšem přišla semnou a chodí sem semnou každodenně mi začala tleskat a pískat. vždy mi po tréninku říká, že to zvládnu. přibruslila jsem radostně k mantinelu který byla ale u sestry a obejmula ji. ,,výborné! ale zkus to ještě jednou. měla jsi pokrčenou jednu nohu." řekl mi trenér který nás od sebe odtáhl a já se na něj upřeně podívala jestli to myslí vážně. ,,promiňte pane" začal ten hoch. ,,bylo to náhodou výborné a jestliže to dokázala poprvé, tak je to úchvatné." dořekl to a já na něj upřela svůj překvapený pohled, tento trenér kterého mám, je podobný jako můj otčín. ,,co si to dovoluješ?!" vyjel po něm a chtěl se po něm ohnat jenže jsem před něj vstoupila já a tak nějak to schytala.. byla to jak ta facka z prvního dne kdy jsem nastoupila sem do pasťáku. ihned jsem upadla k zemi. ,,když jsi tak chytrý, proč bych ji měl nadále trénovat?!" vykřikl opět a já sklopila obličej k zemi. klučina se ke mě ihned zohl aby mi pomohl vstát. trenér, teď už bývalý, odešel s třísknutím dveří. ,,jsi v pořádku?" zeptal se mě a chtěl vidět můj obličej, to jsem mu však zakázala odporem. ,,jo.." řekla jsem potichu. ,,zdovolením" poprosila ho má sestra a přisedla si ke mě.

čaute děcka! je tu druhá kapitola a hned mám chuť napsat další, to bohužel nemohu..😞 zítra mám už školu (teď jsem byla týden doma díky nemoci) a proto musím jít už spát.. doufám že jste si tedy aspoň užili čtení této části a zatím ahoj💖⭐️
a abych nezapomněla. dnes je 21.12.2023 a v praze se odehrálo to, co se odehrálo. upřímnou soustrast všem blízkým a rodinám😞❤️

822 slov⭐️