WHAT ABOUT US / LN4

029

" Na letiště. Musíme se dostat do Velké Británie." Odpověděla jsem jí a ona se podívala na svého syna pravděpodobně.

" Pojďte, svezeme vás. Vypadáte jako byste toho už měli dost za tenhle den. Tak pojďte. My nekoušeme." Nabídl nám devatenácti letý kluk. Vyměnili jsme si s Alex pohledy,ale nakonec jsme nasedli do auta, poděkovali oběma a mohli si nachvíli oddechnout.

[------]

" Už jsme tady. Vystupovat." Řekl nám kluk jehož jméno je Alexander, který nás sem se svojí matkou dostal.

Vystoupili jsme před letištěm a podívali se na Alexandra a jeho matku, kteří se na nás jenom usmáli a znovu nasedli do auta.

Přišla jsem k okýnku a usmála se na Alexandra. " Děkujeme za odvoz. Moc si toho vážíme." Poděkovala jsem jim oběma a oba se na mě zasmáli.

" Není za co. Rádi jsme vám pomohli." Usmála se na mě jeho matka a já jí úsměv oplatila.

" Buďte opatrní. Jste velmi milý lidé a byla by škoda, kdyby se vám dvěma něco stalo. Takže prosím jeďte opatrně." Řekla jsem jim a oba se na mě usmáli.

" Děkujeme. Vám přejeme zase šťastný let. Mějte se ." Řekl mi Alexander a já mu úsměv znovu oplatila.

" Vy taky." Alex na mě jenom kývl, nastartoval auto a odjel pryč. Já se podívala na Alex a Mattea a usmála se na ně.

" Tak pojďte." Řekla jsem jim s úsměvem na tváři ,chytla Mattea za ruku a všichni tři jsme šli dovnitř,kde jsme viděli pár lidí. Hádám, že jsou všichni ještě v evakuačních kempech a nás tady bylo tak 25 , což bylo celkem málo.

Přišli jsme na recepci nebo co to bylo, zaregistrovali jsme se a šli jsme si sednout na volné židle. Teda jenom já a Matteo. Alex totiž ještě něco řešila s letuškou, zatímco Matteo se mi lehl do klína a usnul. Upřímně nedivím se mu, protože byli už tři hodiny odpoledne a všichni tři jsme byli dost unavení.

Po chvíli Alex přišla zpátky i s telefonem v ruce, což mě trochu zmátlo a ona to viděla,a tak si sedla vedle mě a začala vysvětlovat.

" Mluvila jsem s personálem a zeptala jsem se jich,kdy letí další letadlo. Řekli mi, že je teď trafika trochu opožděná, takže poletíme za tři hodiny,kdy už půjde vidět ve vzduchu.

Taky jsem se ptala na rodiče Mattea a řekli mi, že je před deseti hodinama policie našla mrtvé pod troskami nějakého domu." Řekla mi Alex a já si dala ruku na pusu. Chudáček Matteo. Teď bude muset vyrůstat bez rodičů.

" Ó můj bože. Musíme se o něho postarat. A musíme mu najít někoho příbuzného." Začala jsem a Alex mě hned zastavila tím, že si dala ruku na mé rameno.

" Myslím, že bys mu to první měla říct." Navrhla a já po chvíli kývla, protože měla pravdu. " A taky by sis měla zavolat. Charles mi to nebere a ve Velké Británii nikoho kdo by nás mohl vyzvednout neznám." Vysvětlila mi a já se na ni smutně usmála,vzala si od ní telefon a zpaměti tam dala Landovo číslo a dala si telefon k uchu.

Chvíli jsem čekala až to zvedne,ale on to nezvedl, což mě trochu zklamalo,ale poté jsem si uvědomila, že je nejspíš někde v klubu s Maxem nebo Oscarem.