Vždycky to byl on

2

Než jsem vůbec stihla nastartovat, už stihl započít výslech.
"Co ti tam jako chtěl" Vyštěkl naštvaně Jess a Cole jen v tichosti sledoval náš rozhovor.
"Ptal se mě na instagram" odpověděla jsem s naprostým klidem a pomalu vyjela od domu. Jen co jsem to řekla Jess naštvaně práskl do palubovky.
"Co to sakra!? Doufám, že si ho tomu kokotovi nedala!" Řval dál. Zkoušela jsem se uklidňovat, že za to jak se chová může alkohol a tak jsem dál pokračovala v řízení.
"Ale dala" usmála jsem se a nespouštěla oči z vozovky.
Cole se za náma prudce nadechl a tak jsem se nenápadně podívala zrcátkem na jeho výraz. Myslela jsem si jak budu nenápadná, ale místo toho jsem s ním navázala oční kontakt, protože na mě skrz to zrcátko dávno koukal. Do prdele. Jeho oči připomínali spíš kus ledu než duhovku.
"Ne to jsi neudělala!" Vytrhl mě z tranzu křik mého bratra, který doprovázela opět rána zpusobena jeho dlaňí o mou palubovku. Tak a stop. Prudce jsem zabrzdila tak, že se málem rozplácl o přední sklo. Po chvíli ticha na mě znovu upřel svůj naštvaný obličej.
"Co to kurva Laro?"
"Ještě jednou praštíš do čehokoliv v mém autě a jdeš pěšky rozuměls?" Řekla jsem klidně a podívala se do jeho naštvaných očí. On jen otevřel pusu a zase ji zavřel.
"Žádnej kretén nebude balit mojí malou ségru rozumělas?" Řekl po chvíli se stejným klidem jako já a to mě vytočilo ještě víc. Pokaždé když přijde na téma kluci je to stejný- nejsem prý dost stará, abych si někoho našla. Podle něho mi je pořád 12. Tak to bylo vždycky.
"Víš o tom, že jsem za rok dospělá žejo?" Zavrčím a dívám se mu do očí.
"Jo jasně, ale furt se chováš jako malá holka" řekne s tím svým debilním úsměvem. Ze zadních sedaček se ozve přidušený smích. Otočím prudce hlavu.
"Máš k tomu co říct Cole?"
"Ne jen to, že má tvůj bratr pro jednou pravdu. Nehledě na to, že si do téhle chvíle neměla ani pořádnýho přítele a chceš si začít s někým jako je Willson. Ten kluk ohnul půlku školy, fakt si myslíš, že by se zdržoval s tebou?" Promluví hlubokým hlasem ze kterého doslova srší opovržení. Ať jde do prdele. "Pokud vím tak do mýho sexuálního života ti nic není Cole" procedím skrz zuby. On jen zvedne obočí.
"Kotě ty jsi ještě ani nestihla nějakej sexuální život mít."
"A jak si můžeš touhle informací být tak jistý, kotě?" Jsem naprosto vytočená a je mi trapně už jenom z toho o čem se zrovna my dva bavíme. Je to absurdní.
"Věř mi, že kdyby jsi roztáhla pro někoho nohy, tak to vím mezi prvníma" mluví naprosto nenuceně, přestože z jeho pusy vychází něco tak špinavého.
"A proč jsi si tak jistej?" Vím naprosto přesně, že jsem červená až za ušima. Ale s ním to absolutně nic nedělá. Jen se usměje a nakloní se blíž k mému obličeji. Naše nosy se skoro dotýkají a mě udeří do nosu jeho kořeněná silná vůně.
"Protože první odvážlivec, kterej by se tě opovážil jenom dotkout, by to rozkřičel po celý škole, krom toho jsem sám byl součástí toho jak tvůj brácha rozbil obličej prvnímu sráči, kterej se snažil získat tvůj ig. A věř mi nebo ne, ale nikomu nestojí žádná dobrá houska za na třikrát zlomenej nos, kotě" hned jak to dořekne se zase odkloní a tváří se naprosto nevinně. Jeho slova mi dojdou až o pár sekund později. Co to řekl?! S rychlostí světla se otočím na Jesse, který ztuhne. "O čem to sakra mluví?" Zavrčím a probodávám ho pohledem. On se zašklebí a pak pokrčí rameny "nemám nejmenší tušení, sestřičko a už by jsi na to mohla zase šlápnout." Tohle snad není pravda. "Komu si tenkrát rozbil hubu?" Zeptám se a jsem na pokraji sil mého sebeovládání. On se jen usměje "Jacku Rocsstornovi". Tak to kurva ne. Jack je bývalý kapitán fotbalového týmu u nás na škole a obličej měl rozbitý jenom jednou v životě a to předminulý rok v květnu. Kvůli tomu, že se prý údajně popral ho vyhodili z týmu a on následně pár měsíců na to odešel i z naší školy. Jack byl fotbalista každým coulem a byl prostě hot. Blond, vysoký, namakaný a neuvěřitelně přitažlivý. Většina holek z něj byla totálně udělaná už od prváku kdy nastoupil, včetně mě, aby bylo jasno. A přesně tomuhle hot klukovi, kterýmu bych do tý postele skočila snad i dobrovolně můj zasraný bratr zlomil nos.
"Ty jsi za mě odmítl Jacka
Rocsstorna děláš si ze mě srandu žejo!"
"Ne" usměje se.
Začnu počítat do 10 nebo ho vlastnoručně z tohohle auta vyhodím. Naposledy se nadechnu potom znovu nastartuju a rozjedu se co nejrychleji, jak mi mé auto s omezenou rychlostí dovoluje, směrem našeho domu. Když zaparkuju ani nečekám na ty dva a vylítnu z auta a skoro se až rozeběhnu ke mně do pokoje, kde se zamknu a chvíli jen pomalu dýchám. Nakonec se samým vztekem rozhodnu jít spát.

______
Takžeee v příběhu zatím pokračuju a začíná mě to i bavit, i když je ten rozjezd fakt děsně pomalej, ale vydržte, protože to bude stát za to. Tuhle kapitolu jsem psala v noci a polovičně jsem u toho usínala, takže se kdyžtak omlouvám za případné chyby nebo překlepy. Jinak co zatím říkáte na postavy? Dejte vědět budu za cokoliv moc vděčná.

Alex