Harry Potter Adventní kalendář 2023

21. Jegulily

Bylo 1.listopadu 1981 všichni spokojeně leželi v ložnici jejich nového domu.

Teď byli svobodní. Všichni si mysleli že jsou mrtví. Všichni kromě Remuse, Siriuse, Mary a samozřejmě Longbotomových kteří tu bydleli s nimi. Ty věděli pravdu.

Oni ale nezemřeli. Zemřeli pouze jejich kopie. Stejně jako ty Longbotomových před pár týdny u svatého Munga.

Teď byli obě mladé rodiny volné.

Všechno bylo za nimi. Lily, James a Regulus zrovna obdivovali malého Harryho. Poslední dobou se totiž každým dnem měnil, rostl. Čas nezastavíš, od jejich 'smrti' uběhlo již pár měsíců.

Jediné co zůstávalo byli Lily a teď už i Harryho oči. Tak zelené oči neměl nikdo.

Přemýšleli jak asi bude vypadat až vyroste. Nechtěli vypadat pyšně, ale nějak cítili že z každého z nich zdědí to nejlepší.

Nejen že bude nejbohatší dítě na škole, bude nejspíš i nejchytřejší a nejkrásnější.

Otázkou ale je a to je trápilo nejvíc, jestli vůbec bude moci nastoupit do Bradavic.

To je však vzdálená budoucnost. Důležité je že je teď Lily znovu těhotná. V pátém měsíci a bude to holka.

Tohle všechno Regovi s Jamesem stačilo k radosti, ale Lily stále něco chybělo. Vztah se sestrou.

Proto přemluvila Jammieho s Reggiem a napsala sestře dopis. Doufala že Petunie stále má tu sovu co jí James daroval, potřebovala její odpověď.

Trvalo to asi dva týdny. Lily už ztrácela naději, poté ale jednoho dne přišla odpověď.

Netuším kdo jste,
ale moje sestra nedávno zemřela.
Už mi prosím nepište.

Nevěřím že je to pravda,
ale jestli to píše doopravdy Lily,
přijď příští sobotu ve dvě.

rávě proto stáli v sobotu v Petunii zahradě. Nebo stáli, seděla tam černá kočka, vedle ní jelen a pak Lily držící v náručí Harryho schovaná pod neviditelným pláštěm.

Jakmile zaťukala, přišla ke dveřím Petunie. Otevřela ale až když si Lily odkryla plášť z obličeje.

„Lily?” skoro zakřičela a vrhla se jí do náruče.

„Jak si to udělala? Přišel nám dopis že jste mrtví, ale teď tady stojíš.” pokračovala dál Petunie.

„A nejsem sama.” sundala ze sebe plášť jakmile vešla dovnitř. Takže byl vidět i Harry, kterého následně položila na zem

Poté mávla na Jamese s Regem aby šli dovnitř. Petunie chtěla namítat že zvířata dovnitř nesmí, ale to už se stihl přeměnit James a Regulus nebyl pozadu.

„Jak je tohle možné?”

„Mě se neptej, já to neumím.” odpověděla Lily a zvedla ruce nad hlavu.

Petunie je zavedla do kuchyně, měla radost z toho že tady jsou. Ještě nedávno by je sem ani nepustila.

Přiběhl k nim i malý Dudley. Chytl se Regovi nohy a všechny ostatní ignoroval. Regulus měl co dělat aby ho ze své nohy nesetřásl.

Když si Petunie všimla jeho výrazu, chopila malého do rukou a omluvila se mu.

Sedli si ke stolu a povídali o všem. Tedy až na jednu věc, která vrtala Petunií hlavou již od začátku.

„Co teda jste? Kdo z vás dvou je Harryho otec? Omlouvám se, je to neslušné, ale nikdy jsem neviděla rodinu se třemi rodiči.”

A tak se dal James do vysvětlování. Vždy o nich rád mluvil a teď nastala skvělá chvíle. Petunie nevěděla o jejich světě vůbec nic.

Odpoledne se blížilo ke konci a venku se začalo stmívat. Bylo slyšet otevření vchodových dveří a hlas Vernona.

Petunie na ně mávla a poslala Lily vzdušný polibek. Proto se chytli za ruce a přemístili se pryč.

Doma na ně čekali vynervovaní Sirius s Remusem a Mary. Teprve když byli zpět jim došlo že vůbec nikomu neřekli že někam jdou.

Dostali přednášku od Rema a povečeřeli.

Večer do ložnice se přesunuli plní úsměvů. Dlouho nezažili za den tolik věcí jako dnes.

Jamesovi to chybělo. Byl zvyklý že je pořád středem pozornosti. Jenže teď byli celé dny zavření tady.

Váleli se ve svém bohatství, které jim ovšem bylo k ničemu protože neměli za co utrácet.

Společně s Longbotomovými se snažili udělat Harrymu i Nevillovi nezapomenutelné dětství. Jenže takhle to moc nešlo.

O pár měsíců později se narodila Klea.

Regulus s Alice seslali na dům i zahradu zastírací kouzlo, takže konečně mohli jejich děti ven.

V ten moment byl jejich svět zase o něco lepší. Ne o něco o hodně. Nebylo to ono, ale zahrada byla stejně jako dům obrovská.

Přestože věděli že jejich dětem brzy nebude stačit už ani objevování jejich zahrady, byli teď šťastní doopravdy šťastní.

A to je vše na čem záleží.