1. Wolfstar

98 6 0
                                    

Byl prosinec dvacátého čtvrtého nebo už možná dvacátého pátého? Ani jeden z nich to nevěděl. Leželi ve společenské místnosti, soustředění jenom na sebe.

Remus měl na sobě oblečený jeden z jeho obrovských svetrů, vešel se do něho i Sirius který toho moc rád využíval. Stejně jako teď.

Tisknul se k Remusovi a spokojeně ležel na jeho rameni. Jednou za čas ho jenom tak políbil což se mladému vlkodlakovi velmi líbilo.

Nebelvírská kolej byla kromě nich a pár žáků z mladších ročníků spících nahoře, naprosto vyprázdněna. Všichni odjeli domů za svými rodinami.

James oboum nabízel že můžou Vánoce strávit u nich, ale Sirius byl neoblomný. Řekl že tady zůstane. Jak z důvodu že mu Vánoce připadají jako velmi osobní svátky a i přes to že u Potterových od léta bydlí, nechce tam být. Přišlo mu to nezdvořilé.

A druhý možná ještě důležitější důvod, chtěl tady zůstat sám s jeho Remem.

Najednou přerušil Remus posvátné ticho

„Siri? Co budeme dělat po škole? Však víš, já jsem vlkodlak a ty jsi čistokrevnými rodinami nenáviděný krvezrádce.”

„Nevím, mohli by jsme se přestěhovat do mudlovského světa. Já vím zní to šíleně, ale přiznej. Nebyla by to sranda?” odpověděl Sirius sarkasticky, ale když si všiml že nad tím Remus doopravdy přemýšlí, jak zarazil se.

„Ale no tak Reme. Co kdybychom přestali přemýšlet nad budoucností a místo toho si užívali současnost?” dodal Sirius a dlouze Remuse políbil.

A Remus mu polibek opětoval. Zrovna v tu chvíli se pod stromečkem začali objevovat dárky od jejich přátel.

Bylo šest hodin ráno.

Harry Potter Adventní kalendář 2023Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt