The Rooks Are Coming!

Jen bych chtěla říct, že pokud tohle někdo bude číst například o rok později, doufám, že mě nezabije. Tahle povídka je z většiny smyšlená, protože hra ještě v této době nevyšla a já se řídím jen několika trailery.Doufám tedy, že se bude líbit a zkrátí alespoň trochu čas lidem, kteří Syndicate napjatě očekávají stejně jako já :)

Byla noc. A s nocí do viktoriánské Anglie přicházely i plány vražd, loupeží a jiných nekalostí, nad kterými by se ve dne nikdo neodvážil ani přemýšlet. Londýn byl plný práskačů, kteří by se mohli donášením strážníků pomalu i živit a ve dne bylo vskutku nebezpečné jim dát záminku k návštěvě strážnice.

V noci ale bylo vše jinak. Temnota a stíny ukrývaly mnohá tajemství a nahrávala tak do karet lidem, kteří se namočili do něčeho nebezpečného.

Jedině v noci mohli tito lidé chodit volně po ulicích, domlouvat si schůzky, krást nebo popřípadě zabíjet. Pro žádného práskače v tu dobu nebylo bezpečno, protože lehko mohli skončit ve stínu zapadlé uličky s podříznutým hrdlem a být nalezeni až ráno.

Noc byla dnem i pro pouliční gangy. V celém Londýně byste jich napočítali něco přes dvacet a to jen pokud počítáme ty s třiceti a více členy. Obyčejní lidé v podstatě nevěděli, co tyto organizace mají za lubem a o co v této hře vůbec jde. Ve městě se objevovaly různé teorie a na každé byl kousek pravdy. Kdybychom z každé povídačky ten kousek vzali, možná bychom poskládali celou pravdu.

Hlavním úmyslem gangů bylo území, protože když máte pod palcem určitou část města, má to své výhody.

Jednou z výhod je řízení obchodu. Dříve než si prodejce vyžádá o obchodní povolení u Královny, domluví se tajně s gangy. Těm potom odvádí nějaké daně a oni jej na oplátku nechají prodávat a občas zasáhnou, když má obchodník nějaký problém.

Pak je tu také staré známé pašeráctví nebo sklady jakýchkoliv nelegálních zbraní.

A pokud byste byli opravdu silný gang, problémy se zákonem se vás netýkaly. Královské stráže se sídlům gangů zdaleka vyhýbaly. Některé činy dokonce i přehlíželi, aby nemuseli mít co dočinění s lidmi, kterým nedělá problém vám s radosti vrazit kudlu do břicha.

Právě v jedné z už zmíněných nocí se uvnitř malé pouliční hospůdky sešli tři lidé. Každý z nich byl jiný, ať už stylem oblékání nebo chováním.

První z nich, vysoký tmavovlasý muž s knírkem a pečlivě upraveným strništěm, přijel k překvapení obou členů jednoho z nejznámějších gangů, v přepychovém kočáře taženém párem bílých koní. Když vystoupil, jeho tmavý plášť, cylindr a vycházková hůl vypadaly oproti prostým šatům jeho společníků velmi zvláštně.Jediným pokývnutím hlavou oba vyzval ke vstupu do hospody. Mezitím se kočár s hlukem vyřítil z uličky.

V hospodě panovala mnohem veselejší nálada oproti ponuré atmosféře venku. Stoly byly zaplněné a obsluha běhala od stolu ke stolu s plnými korbely piva nebo červeného vína.

Trojice mužů se tedy usadila u baru. Nutno dodat, že u baru jim musela být místa nejprve uvolněna a k tomu postačil jen jediný pohled bohatě vypadajícího muže v cylindru.

"Moc rád Vás vidím, pane Aldridgi," sputil hned, jamile se skupinka usadila, maličký mužík ve starém otrhaném kabátě a děravých rukavicích. "Nemohl jsem se dočkat, až Vás osobně poznám. tady Henry mi o Vás mnohé vyprávěl."

Aldridge si odložil cylindr na bar a tázavě pohlédl na vyššího z dvojice mužů, vypadajícího přece jen trochu slušněji než jeho otrhaný přítel.