Rudé slunce západy,
tma v pět,
tvé dlaně na mé ledové tváři.
Listí na trávě naší zahrady,
už oči zavírá svět,
ale ten náš září.
Temné večery nedělní,
držíš mě, tak nic nás nezničí.
Ledové květy na zadýchaných oknech.
Ledový vítr severní,
rezne modřínů jehličí,
V tom mrazu tak horký je tvůj dech.
Šedivé nebe,
tmavá mlhavá rána,
oblaka se roztrhly, padá první sníh.
Vždycky si vyberu tebe,
zimě otevírá se brána,
krajinou rozléhá se tvůj smích.
Svět usíná
a ty se probouzíš.
Z nebes snáší se vodopád.
Přes okno přeměřuješ si mě očima.
Vím, že už mi nezmizíš,
přestože je listopad.
