Každý pohled na tebe mě děsí,
do tmy křičím: „Kde jsi?",
když utíkáš nocí na útesy
beze jména, bez adresy.
Dal jsi mi polibek na dobrou noc,
tak láskyplně dals mi moc.
Nestihla jsem tě ani uchopit,
nestihla jsem tvé vtipy pochopit
a už křičím o pomoc.
Bože, kéž mohla bych naše vzpomínky utopit,
nás dva do nekončící minulosti potopit.
Trvalo to tak krátce,
krvavé skvrny na tvého šátku látce.
Ani nestihla jsem se šťastná cítit,
za ruku tě chytit,
na cestu ti svítit
a už můžeme se do propasti volným pádem řítit.
Trvalo to tak krátkou chvíli,
přitom tak dlouho jsme spolu byli,
jenže tobě prostě došly síly.
Ani nestihla jsem tě zachytit,
tvé touhy nasytit,
nestihla jsem nebezpečí vycítit...
teď za tebou mohu se z útesu řítit.
