"Tak jo vyzkoušíme si to sólový. Yoongi a Yujin mohli by jste." Od Namjoona to znělo spíš jako rozkaz a tak jsem radši nic nenamítala. S Yoongim jsme šli do prostoru. Já a Yoongi jsme k sobě zády a držíme se za ruce.
Je to choreografie ve stylu moderního baletu. Nacvičovali jsme to hodně dlouho aby to bylo dokonalé a taky že je, tančíme to i s city a já cítím jak jsme si daleko, více než kdy předtím. Když dotančíme já mám slzy na krajíčku. Yoongi na tom není jinak. Ne nechci tu brečet nechci mu ukazovat jak mě to zničilo.
"Skvělý takže to umíte?" Kývli jsme hlavou a oba šli každý na jinou stranu sálu. "Hyunjine, Yujin? Chcete si to taky vyzkoušet?" Zeptal se Joon a my oba kývli hlavou. Tuhle choreografii jsme vymysleli jen tak a je opravdu krásná. Využila jsem situace že nám manažer přenechal to jak ten koncert bude vypadat a také program nechal na nás.
Tahle choreografie mě opravdu baví je hodně energetická a s Hyunjinem jsme se to naučili během chvíle je to opravdu lehké ale vypadá náročně.
Po vyzkoušení všech choreografií se ukázalo že je Hobi doslova bůh tance protože nám pomohl jak vylepšit ty choreografie a ukázal nám jak to tancovat lépe. Pomohl nám opravdu hodně. Yoongimu se vyhýbám opravdu velkým obloukem i když vím že na koncertu nebudu moct ale to je až za pár dnů. Zatím u něho nemusím být. Zároveň jsem zvědavá jak dopadne drama mezi Jiminem, Taem a Jungkookem. Doufám že to dopadne podle mých představ a Jimin nakonec skončí s Hobim. V poslední době taky hodně přemýšlím jestli prostě nemám skončit a začít žít normální život v rámci možností. Určitě by to všechny potěšilo. Samozřejmě ještě jsem to nikomu neřekla a dokud to nebudu vědět na 95% tak to taky nikomu neřeknu možná tak Jonghyunovi nebo Felixovi. Z části za to může i Yoongi neumím si představit pracovat s někým a kým se navzájem nesnášíme.
"Půjdeme na oběd? Dneska už je to všechno cvičili jsme víc než dost." Řekl Joon. Všichni kývli hlavou až na naše hosty ti se omluvili že už musí jít. Všichni se rozešli pryč ale já zůstala sedět na zemi a koukat před sebe. Pořád myslím na to jestli mám odejít nebo ne a jak zařídit aby Passion netrpěli velkou ztrátu když totiž odejde poslední vokalista jak to zařídí? Napadl mě Jungkook vím že ho baví zpívat i tancovat. Ten by nahradil mě i Minha.
"Yujin? Ty nejdeš?" Zeptal se Kook. "Ne ještě tu něco musím potrénovat." Jungkook si povzdychl. "Tak jdete?" Zakřičel z chodby Jimin. "Přidáme se potom." Řekl Jungkook a sedl si naproti mě. "Co se děje?" Zeptal se a koukl mi hluboko do očí jako kdyby se mě snažil přečíst. "J...Já už nějakou dobu přemýšlím že po tomhle koncertě odejdu ze skupiny..." Sklopila jsem pohled nechci se dívat na jeho výraz. Vím že naši skupinu poslouchá už od začátku už od začátku jsem si všímala jeho komentářů a jak nás už před debutem podporoval. "To ale bude znamenat že zůstane jen rap line ne?" Kývla jsem. "Ano a už to mám za mě náhradu." "Koho?" Zhluboka jsem se nadechla. "Pomatuješ si jak jsi mi jednou sdělil úplnou náhodou že zpíváš? Tančit umíš lépe než já takže to se zpěvem nebude jinak." Jungkook se na mě nevěřícně podíval. "A kdo myslíš že mě k tomu zpěvu dovedl? Nebyla to mamka nebyl to ani otec ale ty Yujin! Nedokážu tě nahradit to nedokáže nikdo! Skupina Passion dala naší partu dohromady všichni vás posloucháme už od samého začátku všechny si nás právě ty dovedla ke zpěvu a tanci. Nikdy bychom se nepotkali nebýt tebe, Namjoona a Yoongiho. Nemůžeš odejít a já tě nemůžu nahradit." Sklopila jsem pohled nečekala jsem že ho to tak vezme. "Jungkooku pokud budu chtít odejít nikdo mě nezastaví to víš znáš přece jenom velmi dobře a jestli odejdu tak se skupina Passion definitivně rozpadne a to já zase nechci. Proto tě prosím aby jsi mě nahradil nechci kluky připravit o něco co je baví a naplňuje jim život. Tak mi prosím slib že jestli odejdu tak mě nahradíš." Řekla jsem a pevně se mu podívala do očí. Z jeho oči jsem dokázala vyčíst jen smutek. "Ale..." Přerušila jsem ho dřív než stihl něco říct. "Slib mi to. Prosím Jungkooku." Naléhala jsem na něj potřebuji aby mi to slíbil. "D...Dobře slibuju." Zapečetili jsme slib pomocí malého ale důležitého gesta. Všimla jsem si jak mu po tváři teče slza. "A nebul ještě nikam nejdu." Řekla jsem a malinko se usmála. Ach bolí ho takhle vydět. Právě proto jsem mu to nechtěla říkat dokud to nebudu vědět jasně. Promiň Jungkookie.
