Už nějakou dobu máme přestávku a já si povídám s Felixem i BangChanem. Chan se za tu dobu 10 dnů co jsem u nich byla stal zcela dobrovolně mým terapeutem za těch 10 dní zjistil vše co se stalo i větší detaili a tak ví že jsem se zamilovala do Yoongiho a teď i ví co se včera večer stalo. Chan je opravdu dobrý terapista, poslouchá mě do samého konce a nepřerušuje v myšlenkách. Většinou jsme mluvili anglicky protože jsme nechtěli aby všichni věděli. Všechno co jsem mu řekla pochopil a docela soucitil. Říkal v podstatě to samé co Felix akorát s tím rozdílem že on více rozebral mou a Yoongiho povahu. Zajímavé je že jsem před nimi nikdy nebrečela ale před Kookem jsem to nedokázala držet. Co se to děje? To už jsem opravdu tak slabá?
Z mého přemýšlení mě vytáhlo otevření dveří. Ve dveřích se objevil Jonghyun. No nene toho jsem tu potřebovala. Člověk kterému se můžu vybrečet a nebude mě soudit. Ne že by mě Felix nebo Chan soudil ale hyung je něco jiného.
Ihned jsem ho běžela obejmout. Zavěsila jsem se na něm jako koala. Hyung se jen usmál a ostatní za ním taky. Spolu jsme vešli do sálu. "Co tu děláš hyung?" Jonghyun mě položil na zem. "No budete mit svůj první velký koncert. Ten si nenecháme ujít. Zvlášť já ne." Řekl a usmál se. "Potřebuji s tebou mluvit hyung." Řekla jsem vážně, už teď mám slzy v očích. Jonghyun kývl hlavou a my šli spolu do jiné místnosti.
"Co se děje?" Zeptal se vážně. Vše jsem mu stručně řekla a plně se rozbrečela. Jonghyun mě objal. "Ani nevíš jak moc mě to trápí hyung." Řekla jsem a ještě víc se k němu natiskla. "Už jsem ti jednou řekl že je Yoongi složitý a málo kdo ho dokáže pochopit stejně jako tebe. Yoongi dřív mluví než myslí a jestli žárlil tak se neovládl. Víš co znamená když člověk žárlí?" Zakroutila jsem hlavou a popotáhla. "Že tě má rád ty trupko." Řekl a cvrnkl mě do čela. "Takže mi to řekl z lásky?" uchechtla jsem se ironicky. "Ze žárlivosti člověk řekne různé věci i ty špatné které nejsou pravda. Ignoruješ ho což je dobrá forma trestu ale bacha aby to nakonec nevzdal." Řekl a usmál se. Víte jak jsem říkala že je konverzace s Jonghyunem jiná? Přesně o tomhle jsem mluvila je upřímný a nezkrášluje krutou realitu.
Oba jsme vešli zpět do vnitř. Cítila jsem na sobě Yoongiho pohled. Vím že mám oči trochu zarudlé od pláče ale úplně to neřeším. Přeci jenom jsou tu lidi kterým aspoň trochu věřím. Dle mého názoru je pláč slabost když někdo před tebou brečí věří ti a nebojí se ti ukázat emoce. Pomatuji si když předemnou brečel Namjoon. V té době se Namjoon hodně bál hejtu a že ho nedostával málo ba naopak k tomu musel překládat většinu hekt komentářům i nám. Ano anglicky jsem se naučila docela rychle během mého studia na umělecké škole v Seoulu. Mám Yoongiho ráda ale nejsem si jistá jestli on má rád mě, myslí si že jsem příčina toho že jsme se hádali a že Minho odešel a možná má pravdu.
Yoongi
Posral jsem to vím to a taky že si mě Jonghyun odtáhl na stranu. Vím že to bude kázání. "Co tě to napadlo Yoongi?" Sklopil jsem pohled. "J...já to tak nemyslel." Řekl jsem. "Ty snad nevíš jak na tom teď je? Copak nevidíš ten hejt?" Ne toho jsem si opravdu nevšiml až dneska když jsem jen tak prohlížel insgram a twitter, to co se tam psalo jsem řekl vlastně ve zkratce, mrzí mě to opravdu ano. Nezasloužila si to po tom všem co pro mě a ostatní udělala. "Já...ne nevšiml. Zaregistroval jsem to až dnes ráno když jsem na to náhodou narazil. Netušil jsem to, měla pravdu dřív jsem dokázal s přehledem poznat jak se zrovna cítí nebo cítila ale teď jsem to nedokázal poznat. Nedokázal jsem poznat že se tak trápí nedokázal jsem ani včera poznat proč odešla ale Jungkook to poznal a Namjoon taky. Vylil jsem si vztek na někom kdo si to ani náhodou nezasloužil." Jonghyun kývl hlavou asi pochopil jak je mi to líto jak bych to chtěl zvrátit a nebudu lhát ráno jsem se taky nechoval hezky ba naopak místo toho abych se jí omluvil jsem ze sebe ještě udělal oběť. "Teď důležitá otázka Gi. Miluješ ji?" Zeptal se Jonghyun zcela vážným výrazem. Kývl jsem. No kdybych ji nemiloval tak tolik nežárlím na každého kdo se k ní přiblíží, jsem jen srab a neumím si to přiznat. "Fajn protože ona tě taky milovala." Řekl Jonghyun. Počkat...milovala? To jakože už nemiluje? "M...milovala?" "Uhm snad jsi nečekal že ti jen tak během pár hodin odpustí. Má tě ráda ale nedá se říct že by tě milovala to je totiž něco úplně jiného víš? Mezi vámi je teď opravdu špatná atmosféra za kterou si bohužel můžeš sám. Je jen na tobě aby jsi ji opět získal zpátky protože ona jen tak sama nepřijde a pokud něco neuděláš hned tak se šance chopí Hyunjin který se zatím krotí a dává ti prostor to napravit." Jonghyun má jako vždy pravdu a nemám důvod mu v něčem odporovat protože si tohle kázání zasloužim. "Jo já vím" Odpověděl jsem jen.
Už mi docházejí předepsané díly ;(
No nic já ani nevím kde jsem skončila XD
