Běžím hustou tmou,
nevidím, neslyším.
Můžeš si volat, jak chceš.
Už nejsem otevřenou náručí tvou,
vím, že nikdy jsem pro tebe nebyla vším,
na ničem už nezáleží, vím, že to nechápeš.
Do neznáma se řítím,
nezáleží na tom, že mě voláš.
Nikdy to mezi námi nebylo z lásky, já vím,
nezáleží na tom, že se mě teď na důvody ptáš.
Běžím do temnoty,
asi se mi tam nebude líbit, ale nebudeš tam ty.
A o to přesně jde.
Do dlaní sypals mi písek,
ale slibovals diamanty,
je to pryč, tak na tom už nesejde.
Nemusíš se omlouvat,
odpustila jsem ti stokrát, tak zvládnu to i teď.
Jen prostě nečekej, že znova budu tě milovat,
když mezi námi stojí zeď.
Ne, už nebudu tě přemlouvat,
po svém si jeď.
Řekl jsi, že dáš mi do dlaní diamanty,
abych se v nejhorším cítila lépe.
Už nemusíš slibovat...
Jen já už za tebe nebudu bojovat
a nebudu pro tebe život riskovat.
Beze mě bude ti lépe,
přestože najednou tvé srdce na dveře mého klepe.
Byla to další tvoje chyba,
ale už nemusíš mi říkat "promiň".
Mé tělo - tvá záliba,
teď už vím, že měla jsem ti z něj dát míň.
Nesnaž se mě zastavit,
tvé prohřešky napravit...
je pozdě, měl bys to vědět.
Já nemám sílu nás zachraňovat,
v tom našem boji pokračovat,
měl jsi se starat zavčasu i ty, měl bys to vědět.
Měl sis dříve uvědomit,
že mou lásku budeš ještě potřebovat.
Ale teď mám pocit,
že je moc pozdě, abys o nás začal uvažovat.
Jsem moc rychlá, abys dokázal mě uchopit.
Nikdy bys nezvládl mé problémy pochopit,
tak mě nech dnes v noci odejít...
Nech mě nás zachránit,
další válce předejít.
Nesnaž se mi zabránit...
