Každý začátek je těžký

Kapitola 18. - Záchod, kbelík a vyvětraná skříň (Část 2. - Prachy!)

Itachi seděl na zemi a lámal si hlavu, jak dostat ty dva nebezpečné chlápky.
„Nevíš si rady?"
„Tobě se to mluví, když nás jenom pozoruješ! Navíc ta tvoje pravidla...," rozčiloval se Uchiha.
„Ta opatření jsou kvůli tomu, aby nebyl jeden tým silnější než druhý."
„Ale pěkně to ztěžují," ušklíbl se černovlasý.
„Mise jsou o překážkách, ale to už bys moh vědět." Sasori chtěl ještě něco říct, ale pak jen pomalu zavrtěl hlavou. „Vraťme se raději k té taktice. Kisame, pojď sem k nám!" Žralok se objevil vzápětí. „Tvůj úkol bude zaměstnat Hidana, Kakuzu můžeme snadněji rozptýlit. Itachi, ty skvěle ovládáš genjutsu, tak sakra musíš na něco přijít! Najít nějakou slabinu našeho siláka."
„To se ti řekne...," začal Uchiha, ale byl přerušen Deidarou. „Tak kde to vázne? Chlapci už jsou celý natěšený!"
Sasori se zvedl. „Připraveni?" Kývli hlavou a přerušili odpočinek.

Plán vycházel skvěle. Kisame zkřížil svou Samehadu s Hidanovou kosou. Kakuzu se hnal na Itachiho, ten mu uhýbal a mezitím se snažil vymyslet techniku, která by tohohle ninju odrovnala. Ne! Neprohraje přímo před Sasoriho očima! Už se ponížil příliš.
„Hidane, neloudej se tak! Čas je drahej!" houkl maskovaný na svého partnera.
Peníze! Blesklo Uchihovi hlavou. Dostanu ho pomocí genjutsu! „Teď to ukončím, tak abys nebyl překvapenej!" křikl na svého soupeře, opět uhnul a rychle zformoval pečetě.

Kakuzu zpozorněl, když uviděl na zemi minci. A úplně roztál, když mu jich celá hromada spadla na hlavu. „Penízky! Pojďte ke mně!" Itachi se spokojeně uchechtl, došel až k ohromenému ninjovi a uspal ho.
„Vyhráli jsme! Jak jsi to dokázal?" jásal Kisame. Jeho partner mu ukázal velice výmluvné gesto.
„Máš můj obdiv. Tohle by mě v životě nenapadlo!" přiznal se loutkář a tvářil se malinko zahanbeně.

Hidan už se snažil Kakuzu probrat. „Koukni se, co zavinily ty tvý prachy! Prohráli jsme, idiote!" Chytl maskovaného pod krkem a třásl s ním. Bylo jen otázkou času, než se ti dva do sebe pustí.
„Ústup! Tohle je zlý!" Deidara rychle opouštěl cvičiště a ostatní se hnali za ním. V takové chvíli nechtěl být nikdo v blízkosti těch dvou.

Uchiha držel v ruce lahev saké, kterou otevřel teprve před malou chvíli. Za účast na tom nezvyklém tréninku skutečně draze platil. Tou nejvyšší cenou, svou důstojností. Skáče, jak pískají ostatní, to utrpení už nevydrží dlouho. Dnes v noci se opije a na všechno aspoň na malou chvíli zapomene. Napil se a opřel se pohodlněji o pohovku. Dnešní večer bude dlouhý.

Svítalo. Otevřel oči, aby si prožil další nudný den. Udivilo ho, že vidí jen slabý proužek světla. Hlava mu třeštila, ze včerejška si toho zrovna moc nepamatoval. Ohmatal prostor kolem sebe. Nemýlí se? Vážně je to dřevo? V něčem sedí a není to právě pohodlné. „Sharingan!" Vzápětí musel techniku ukončit. Nebyl ve stavu, aby mohl udělat jediné jutsu. Aspoň, že se zde dá dýchat.