Každý začátek je těžký

Kapitola 13. - Já ti dám umění! (Část 3. - Ještě jsme neskončili)

Blonďatý ninja vrhal po obrovské loutce střídavě svá bouchací zvířátka z jílu a zbraně. Dalekohledem neustále kontroloval skutečný cíl svého počínání. Boj se stupňoval. Sasorimu se podařilo opeřenci zlikvidovat jedno křídlo, Deidara zničil ocas Škorpiónovi, odpadl z loutky. Vítězoslavně se usmál, ale zároveň mu tělem projela palčivá bolest. Teprve nyní si povšiml zraněné ruky. „Sasori... ty...," zašeptal nevěřícně a padl na hřbet ptáka vyrobeného z jílu. Drobný jílový brouček se mezitím dostal dovnitř loutkářova krytu. Blonďáček z posledních sil zformoval pečeť. „Katsu!"
Ozval se výbuch, loutka se rozevřela. Sasori vyletěl do vzduchu, překulil se v něm a padl na zem před svůj výtvor.
„Leť dolů, ptáčku," zamumlal Deidara, než zavřel oči.
„Deidaro!" Tělo blonďatého ninji se svezlo ze zad opeřence a padalo k zemi. Kisame ho zachytil v poslední chvíli. Sasori pozoroval své ohořelé dřevěné tělo. Tohle byl skutečně podlý trik!
„Řekl bych, že vítězem je Deidara," prohlásil Vůdce nejistě.
„Něco s ním je."
„Je to jed, Kisame. Varoval jsem ho, ať si dá pozor," poznamenal Sasori.
„Kratičká pauza a pak je na řadě Itachi a Kisame." Vůdce vytáhl další dva lístečky. „Vy dva jste si vedli vážně dobře!"
„Díky za chválu, ale jdu dát Deidarovi protijed." Sasori přešel ke své brašně a začal se v ní probírat.

Blonďáček už byl při vědomí. „Co chceš?"
„Jed účinkuje rychle. Když to nezastavím, do tří dnů zemřeš."
„Já... nepřijmu od tebe pomoc, Sasori. Běž... pryč!" zaúpěl.
„Jak myslíš. Nebudu ti zachraňovat život, když nechceš." Odvrátil se od něj. Nechám tě pár hodin trpět. Ještě budeš o ten protijed škemrat!

Skupinka sledovala další zápas. Konan dostala za úkol postarat se o Deidaru. Díky Sharinganu měl Itachi na své straně dost trumfů. Chtěl to skončit rychle a jen dostat Kisameho do bezvědomí. Rozhodně nebude tak nelítostný jako Sasori, to by v žádném případě nemohl té přerostlé rybě udělat.
„Deidaro, no tak, dej si říct."
„Nic mi není." Chytil se za břicho. „Jen mě prosím tě zvedni, ať pořádně vidím." Statečně přemáhal bolest, zatímco mu modrovláska přidržovala záda.

Copak se ta ryba nedá nijak polapit? Itachi v duchu zuřil, protože jeho plán se nedařil. Kisame se ho už dvakrát pokusil zavřít do vodního vězení, má tedy v úmyslu něco jako on. Vyslal na něho genjutsu, vytvořil iluzi prostředí. Žralok se nyní ocitl na místě, kde se všechno točilo, a povrch byl kluzký.
„Dobrej pokus, Itachi, vážně!" uchechtl se žralok a zrušil jeho techniku pomocí síly své chakry.

„Jaký bude výsledek tentokrát?" ptal se Hidan zvědavě.
„To záleží na tom, kdo z nich to dýl vydrží!"

„Kisame, vzdej se! Říkám ti to po dobrém!"
„Vzdát se? Zrovna teď, když mi to jde tak dobře? Proč to nezabalíš ty?"
„Grr! Aspoň jednou uvažuj hlavou! Nemůžeš vyhrát!" běsnil Uchiha. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než polapit žraloka svým Mangekyou Sharinganem. „Až se vzbudíš, budeš mít na hlavě pořádnou bouli, tak se ti za to omlouvám předem," prohlásila Itachiho iluze a nejméně dvacet jeho klonů, než začali do Kisameho bušit, dokud se neskácel na zem.
„Uf! Vítěz!" Viděl, jak se ostatní tvářili vyděšeně při pohledu na žralokovu obrovskou bouli na hlavě. „Nemusíte se bát. Probere se za chvíli."
„Nějaké zranění?" vyzvídal Pein.
„Škrábl mě Samehadou, takže mám rozříznutou pravou nohu, ale nic vážného."
„Dobrá. Pro dnešek toho bylo až moc. Zetsu, ty dohlédneš, aby se Deidara dostal v pořádku do sídla. Sejdeme se v jídelně! Hodně štěstí!" rozloučil se s nimi Šéf a zmizel jim v dálce.

Z jednoho pokoje, umístěného dostatečně daleko od ložnic ostatních ninjů, se uprostřed noci ozvalo pronikavé sténání.
„Jdi s tím někam," zašeptal Deidara, když mu loutkář opět nabízel protilátku.
„To chceš vážně umřít?"
„Pořád lepší, než pracovat s parťákem, co o tebe nestojí! Au!" Stav se horšil.
„Jsi pěkně otravnej, víš to?" Sasori se ho dotkl na jednom určitém místě, přivedl ho do bezvědomí a pak do něj vpravil protijed. „Naše mise ještě nejsou u konce!" zavrčel, než se vytratil z ložnice.