Slovak dream

14.

-o týden později-

S Petrem jsme poslouchali Karla kryla. "Víš jaká písnička mi tě připomíná?" Zastavil písničku. "To neviem" usmála jsem se na něj. "Anděl" taky se na mě usmál a já se trochu začervenala. Potom dál pustil písničku. Seděli jsme na hradbě bratislavského hradu a pozorovali hvězdy. "Milujem hviezdy" vydechla jsem když jsem přejížděla z jedné hvězdy na druhou. "Já taky" vydechl Petr.
Šli jsme okolo Dunaje a povídali si. "Koľko je hodín?" Ptala jsem se. Petr vytáhl telefon a zapl ho. "Bude půl druhý ráno" to už?. Divila jsem se. Šli jsme pár minut než jsme se dostali před bytovku kde kluci mají být. Petr odemčel a mi šli k výtahu.
Petr odemčel vchodové dveře , všude bylo zhaslo a bylo ticho. Potichu jsem vešla dovnitř a Petr za mnou. Vyzuli jsme se a společně vešli do jeho pokoje. Upřímně nebyla jsem vůbec uznávaná. "Idem do sprchy" Petr přikývl a já odešla. V ruce jsem svírala ručník a pyžamo. Vešla jsem do koupelny a zamčela i přez to že všichni spali a pravděpodobně by sem ani nikdo nevěděl ale radši neryskuju.
Rozpustila jsem si vlasy z drdolu a špinavé oblečení hodila do koše na prádlo. Jediný problém byl že čisté oblečení mi nezbývalo ani na týden a všechno je v prádle. Vyšla jsem z koupelny a šla do pokoje. Otevřela jsem dveře a uviděla Petra který sedí na posteli s kytarou v ruce a brnká nějaký text. Za sebou jsem zavřela dveře a přisedla si k němu. "Čo to máš?" Nahlížela jsem do textu. Petr ho rychle uchytil do rukou a dal ho za sebe abych ho neviděla. "Prečo to schovávaš" zasmála jsem se potichu. "Promiň andílku ale je to soukromé" já přikývla , upřímně taky bych nechtěla aby si někdo četl moje básně. "Nezlob se andílku" já se na něj usmála a on mi úsměv opětoval nazpátek. "Můžu ti ale něco zahrát pokud budeš chtít?" Má moc krásný hlas a když zpívá dokázala bych ho poslouchat i hodiny a tak jsem přikývla a nohy dala do tureckého sedu. "Miluju ten tvůj úsměv" vydechl šťastně. "Ďakujem".
Mezi námi byli chvíli ticho. Po chvilce Petr začal  hrát melodii na kytaru. "Nemáte mi už co vzít Všechno jsem si dávno vzal Skončil jsem jako chudý král" začal zpívat. Měl tak lehký a krásný hlas zároveň byl tak hrozně křehký. "Možná by stačila jen trocha křiku A nemusel bych psát teď tenhle track" přemýšlela jsem na těmi jeho texty a dávali smysl , jakože fakt velký smysl. Bože stejně mě nejvíc uchvátil jeho nádherný hlas. Umí moc krásné zpívat a dokázala bych ho poslouchat pořád. Slovy sama nedokážu vyjádřit jak moc má krásný hlas. "Bylo na čase jít trochu deep I když jsem trochu creep Stále jsem to jenom já" čím víc jsme přemýšlela nad tím co zpívá tím víc mi to dávalo smysl..