Slovak dream

8.

Ráno jsem se probudila a uviděla Petra. Ležel vedle mě a na tvář mu dopadali sluneční paprsky. Pousmála jsem se nad myšlenkou jak je roztomilý. Zvedla jsem ruku a pohladila ho po tváři. Jak ucítil moji dlaň má jeho tváři pomalu otevřel oči. "Dobré ráno" pousmál se. Já se zvedl do sedu "Dobré ráno" úsměv jsem mu opětovala. On se také zvedl a unaveně se na mě koukal. "Jak ses vyspala?" Protáhl se. "dobre, nie som skoro vôbec unavená"  on se ke mně naklonil a já ucukla. "Promiň nechtěl jsem tě vylekat" já mu položila dlaň na tvář. "To je v poriadku" on se usmál potom se ke mně znovu naklonil "jsem rád že ses dobře vyspala andílku" zašeptal mi do ucha a odklonil se. Na kůži se mi udělala husí kůže a když si toho všiml zasmál se.
Stál u skříně a přehraboval se v ní. "Ugh Nevím co na sebe" zvlykal. "Vezmi si to tričko ktoré si pred chvíľou držal v ruke, to čierne s tým bielym nápisom" Petr přikývl a vytáhl ho. Potom si sundal tričko které na sobě měl a dal si to které jsem mu vybrala. Na hrudi jsem zahlédla tetování Karla kryla. "Ty máš vytetovaného Karola Kryla?" Zasmála jsem se. "Je to srdcovka" také se zasmál. "Hele dneska přijede ještě jeden kámoš a s klukama budeme řešit nějaký věci tak jestli chceš půjčím ti notebook a můžeš si pustit nějaký film" přešel ke mně a přisedl si. "Pokojne by som bola s vami, nechcem byť sama" Petr se ke mně natáhl a já znovu ucukla. Ruce jsem skrizila před sebe a začala jsem zrychleně dýchat. "Nechaj ma, prosím nechaj ma!" Prosila jsem ho když mi slzy stekali po tvářích.
-flash/back-
"Ešte raz, ešte raz Natália a nepoznám sa" zakřičel na mě David. "Davide prosím upokoj sa" snažila jsem se ho uklidnit. Mezitím jsem se šla posadit ke stolu protože jsem od něj chtěla být aspoň trochu dál. "Môžeš mi vysvetliť tie správy čo som našiel u teba v telefóne?" Křičel po mně. "Niekto mi okomentovala igs tak som mu len poďakovala neviem čo máš za problém"snažila jsem se ohradit. "Nehovoril som ti snáď niečo?! , Keď chceš niekomu napísať musíš sa ma opýtať!" Slzy jsem měla v očích. "Prečo plačeš?!, Chceš aby som ti dal dôvod?!" Křičel po mě. Měla jsem v hrdle sucho a byla jsem jako přikována k židli. "Tak čo odpovieš kurva?!" Bouchl do stolu a já sebou ucukla. Když jsem se chtěla zvednout od stolu Zavadilka jsem o sklenici která spadla na zem a rozbila se. "Si kurva normálne pozri čosi urobila?!" Křičel po mě mezitím co já se sehla a začala sbírat střepy. " Si úplne neschopná a ešte k tomu nedodržiava a pravidlá?! , Vieš koľko  sily ma stálo aby som nám zarobila na nájom, na jedlo a na ďalšie potrebné veci" křičel po mně. Když jsem všechny střepy posbírala zvedla jsem se a snažila se bezpečně obejít Davida. Přešla jsem ke koši a střepy vyhodila. Když jsem se otočila za mnou stál david. "Čo kurva povieš niečo alebo budeš mlčať!" Křičel na mě. Já nic neříkal. Nemohla jsem. David mě chytil pod krkem a.....
-end/of/the/flash/back-
"Slyším mě?!" Třepal se mnou Petr. Viděla jsem rozmazaně a nebyla jsem schopná slova , z očí mi tekli slzy a měla jsem pocit jakobych se rozplývala jako prach. Nepřipadala jsem si vůbec reálně. "Vnímej můj hlas ano , soustřeď se jenom na něj dobře, vnímej ho" celá jsem se klepala a brněli mi konečky prstů. "Teď se spolu nadevhneme ano?, nádech a výdech" dýchala jsem společně.
-po pěti minutách-
Seděla jsem opřená o stěnu a stále rozdychavala co se právě stalo. Když se můj zrak vyjasnil zmateně jsem se koukala na Petra. "Kde to som?" Byla jsem tak zmatená že jsem skoro zapomněla kde jsem. "Už je všechno dobrý ano?" Tiskl si mě Petr do objetí..