13.

57 2 0
                                    

Já jen přikývla protože jsem neměla co říct. Moje hlava musela všechno zpracovat. "Doniesol by si mi prosím pohárom vody?" Kluk přikývl a odešel. Po chvíli se vrátil a v rukou držel sklenku . Podal mi ji a já se napila , potom jsem sklenku položila do klína a jednou rukou držela sklenku.
"Ako sa voláš?" Dívala jsem se na něj. "Říkej mi kvítek" usmál se na mě a já jen přikývla. Nevěděla jsem o čem s ním mám mluvit protože jsem ho neznala. "A ty si tiež nejaký umelec ako napríklad Peter a chlapci?" Ptala jsem se. Kvítek chvíli přemýšlel než něco řekl. "Dělám beaty a taky mám dost rád poezii takže svým způsobem ano" za svůj život jsem nepotkala najednou tolik lidí kteří by měli rádi hudbu , poezii a byli by takhle milí , možná to bylo taky tím že jsem hodně dlouhou dobu strávila tady s Davidem. "A co ty , co ráda děláš?" Upřímně moc jsem nevěděla co říct protože ho neznám a nejsem si jistá zda mu můžu věřit. "v mojej momentálnej situácii asi rada žijem pretože som veľmi dlho nebola svobodná v tom druhom slova zmysle a okrem toho hrozne rada čítam a píšem všeobecne tak všetko" kvítek přikývl.
Uběhlo pár minut a do pokoje vtrhl Petr. Na obličeji měl modřiny a krvácel z nosu. "Preboha čo sa ti stalo" koukala jsem na něj vyděšeně. Za ním stál calin. Petr Kvítkovi naznačil aby odešel a zavřel dveře , on tak učinil. Přisedl si ke mě na postel. "To nic bude to dobrý" setřel si krev rukávem od černé mikiny. "prosimtě pojď sem" natáhla jsem se pro kapesník který jsem mu potom přiložila k nosu. "Prečo máš všetky tie modriny?" Bylo ticho , připadalo mi jakoby se mi to bál říct. "Andílku co si pamatuješ z dnešního večera , teď už možná i včerejšího" odvrátil ode mne pohled a z kapsy vytáhl telefon. 6:05. Snažila jsem si matně vzpomenout ale moc to nešlo. "Veľmi si toho nepamätám od toho memontu kedy si ma zachránil od toho chlapca a mi šli na bar si toho veľmi nepamätám" Petr byl zticha  , asi přemýšlel. "No potom si pamätám tmu potom Mám to také celé v hmle ale viem že som sa objavila na hajzloch a potom tma a potom znova na hajzlach znova tma a potom som sa s hroznou bolesťou hlavy prebudila celá zmätená tu" všechno jsem to ze sebe vysipala. Petr nevypadal moc překvapeně. "Tiež si spomínam, mala som pocit akoby som bola nepremožiteľná a dokázala všetko ale potom zrazu akoby ma niekto sledoval a počúval" koukala jsem se na Petra zmateně. Petr z kapsy vytáhl sáček ve kterém byl bílí prášek. Najednou mi to všechno docvaklo. "Víš co to je?" Věděla jsem že je to fet ale nevěděla jakej. "Nejaká droga?" Pokrčila jsem rameny.
Petr si povdechl , měla jsem pocit jakoby o tomhle mluvit nechtěl. "Prosimtě jestli ti někdo něco bude nabízet Neber to, já tě prosím. Nechci abys spadla do závislosti protože je to hrozně těžký se z ní dostat , vím o čem mluvím" vím o čem mluvím. To mě zarazilo a uvízlo v hlavě. "Ako to myslíš že vieš o čom hovoríš?" Moje otázka ho zarazila , nečekal že se na něco budu ptát a docela ho to vyvedlo z míry. Mezi námi byli ticho , pravděpodobně přemýšlel co říct. "Měl jsem takový období před rokem kdy jsem dost pil a fetoval dobře a nechci abys to dělala a abys sis něco takovýho zažila dobře" překvapilo mě jak otevřeně to řekl. Normálně lidi neřeknou věci na rovinu ale on to řekl. "Ospravedlňujem sa a už to neurobím" sklopila jsem hlavu k mim rukám. Petr ke mě opatrně natáhl ruku a zvedl mi jemně hlavu. "To nic , nemusíš se omlouvat jen pamatuj na má slova dobře?" Já přikývla.

Slovak dreamKde žijí příběhy. Začni objevovat