5.

94 2 0
                                    

"Zapomněl jsem ti říct že nebydlím sám , vlastně se mnou bydlí ještě dva kamarádi" zasmál se nervózně."To je v poriadku" usmála jsem se a společně jsme vyšli schody nahoru. Ocitli jsme se v obýváku, na sedačce seděli dva kluci a hráli fifu. "Kluci" prolomil ticho neznámí kluk , v ten moment se oba kluci otočili a upřeli na mě pohled. bylo mi to až nepříjemné , oba si mě prohlíželi od dola až nahoru. "ahoj" pozdravil mě brunet. "ahoj" pozdravil mě druhý kluk který měl černé kudrnaté vlasy. brunet se zvedl a přešel ke mně. "Calin" podal mi ruku. "Som rád, že ťa spoznávam" usmála jsem se na něj. on se na mě také usmál a během pár vteřin u mě stál druhý kluk. "Marek" podal mi také ruku. usmála jsem se na něj a lehce stiskla jeho ruku. když mě pozdravili odešli znovu hrát fifu. " omluv je , nejsou moc otevření novým lidem" usmál se na mě neznaí kluk."To je v poriadku" vrátila jsem mu ůsměv. "pojd za mnou" chytil mě za paži a odešel do kuchyně. byla to menší místnost s velkým stolem který byl plný různých věcí. posadila jsem se na jednu z žídlí a pozorovala blonďáka jak hledá něco k jídlu. "vypadá to že si něco budeme muset objednat" otočil se na mě po chvíli ,já jen přikývla. "co bys chtěla" vzal do ruky telefon a začal do něj něco klikat. "Niečo vyber" nevěděla jsem co bych si dala a tak jsem zvolila jedinou odpověd která mě v ten moment napadla. "dobře něco objednám" usmál se na mě a dál něco klikal do telefonu. po pár minutách se na mě podíval. " objednal jsem nám sushi nevadí?" já se usmála. "nie" on se usmál.
seděli jsme na posteli v jeho pokoji a čekali na jídlo. "Povedz mi niečo o tebe" upřela jsem na něj pohled. chvíli bylo ticho. " je mi 19 , rád píšu texty ,citáty a basně. v bratislavě s klukama máme pronajatý tenhle byt a jezdíme sem poměrně často jinak bydlíme všichni na stejné vesnici v české republice. žiju s babičkou protože s rodinou nemám moc dobré vztahy přesněji s otcem" měl slzy v očích. obejmula jsem ho, viděla jsem mu v očích hroznou bolest a tak jsem ho instinktivně obejmula. po chvíli jsem se od něj odtáhla a jen se koukala do těch jeho krásně modrých očí. " teď ty , řekni mi o tobě všechno" chvíli jsem přemýšlela protože v ten moment jako bych úplně zapomněla kdo vlastně jsem. najednou jsem nevěděla kdo jsem , nevěděla jsem nic"Už nejaký čas žijem v Bratislave. Presťahovala som sa sem so svojím teraz už bývalým priateľom, keď som mala 15 rokov, bola som mladá a hlúpa. Teraz mám 18 rokov a naozaj nič nemám, ale ak nemáte nič, nemáte čo stratit. Som dosť introvertní, ale naopak, veľmi empatická a namiesto seba kladiem na prvé miesto každého. Mohol by som o sebe hovoriť celé hodiny, ale neviem, či by ta to zaujímalo." blonďatý kluk se na mě koukal s ůžasem a já jsem nedokázala pochopit že jsem mu tohle všechno řekla. obvykle cizím lidem neříkám nic a už vůbec ne o sobě ale z nějakého důvodu to šlo samo , možná že omylem.?

Slovak dreamWhere stories live. Discover now