Nikdy král

XII.

„Reine?" ozval se známý hlas za jeho zády.

Nevnímal, seděl u zdi, dlátkem ryl v mezerách mezi kameny a odstrańoval veškerý mech a plevel, který mezi ně zarostl. Jednou za čas necvičili, udržovali kasárny, které byly jejich domovem a čím mladší kadeti byli, tím hloupější a titěrnější práci dostávali. Alespoň nesvítilo slunce, bylo pod mrakem, dusno, ale netrápil je žár.

Za Reinovými zády dopadl na zem velký pletený koš. Chlapec mlčky odložil dlátko, nabral do rukou vybraný plevel, otočil se a odhodil ho Kaspenovi do koše, aby ho mohl odnést.

„Reine, stalo se něco? Není ti dobře?" ptal se menší chlapec starostlivě.

„Jsem v pořádku," hlesl na to Rein a vrátil se ke své práci. Kaspen za ním stál ještě pár chvil, poté s heknutím zvedl koš a šel dál.

Kdyby mohl, řekl by, že nic není v pořádku. Bylo mu zle od žaludku, bolela ho hlava a neustále měl před očima jenom posměšek, který včerejší noci dostal. Bolelo ho celé tělo z té vzpomínky, ale když na ni nemyslel, viděl jenom svitek, který mu generál předal. Obával se setkání s Nikolou a Taliou, ale přál si být daleko od Dao Quinna. Chtěl zas jenom domů. Chtěl vlézt do svého pokoje, zatěžit dveře moukou a lehnout si do postele, kde by se skryl před světem. Jenom tam se cítil v bezpečí.

Tina Flek, který měl na starosti mimo skladu také stav kasáren, si po obědě svolal nejmladší kadety, aby jim po pletí dal ještě horší práce, které mohla Rudá armáda nabídnout.

„Udělejte mi krásnou řadu, ať vidim ty vaše nafouklý tlamy," mávl do davu a založil ruce v bok při čekání, jak se chlapci rovnali do řady. Rein se jako vždy postavil až na konec.

Po podrobném zkoumání Tina Flek ukázal na Kaspena a dva útlé chlapce, kterým pogratuloval, „už jste někdy lezli komínem?"

Všichni zakroutili hlavou, „skvělé, dnes si to vyzkoušíte," zasmál se a poslal je do kuchyně.

„Vy," ukázal na první čtyři, „ke koním. Kydání a čištění." Sténání ignoroval, protože už ukazoval na vybrané tři chlapce. „Vy zmizte k jížní hranici, zbořil se tam kus zdi, je třeba to opravit, starší vám pomohou, vy jenom budete nosit kameny."

Tři další chlapci byli vybráni pro skládání dříví na zimu a v řadě zůstal kromě Reina ještě Dao Quinn a Selma Genus, černošský chlapec, který se přátelil s Dao Quinnem a v soubojích s mečem v předchozích dnech neporazil pouze Reina a Dao Quinna.

„Vás chce vidět generál a Meri Wilda na cvičišti," řekl jim se založením rukou na prsou.

„Proč?" ozval se Selma Genus zmateně.

„Jestli se ptáš, tak bys tam správně neměl vůbec být," odpověděl mu na to Tina Flek a mávnutím je poslal, ať mu jdou z očí, že musí jít hlídat ostatní hlupáky.

Selma Genus nad tím pokrčil rameny, otočil se za Dao Quinnem a vyšli ke cvičišti. Rein je následoval o tři kroky pozadu, ale nejraději by se vydal úplně na opačný konec.

„Proč nás chtějí?" ptal se Selma Genus svého přítele.

Dao Quinn si upravoval červený pás, ze kterého si ušil pásek, ignoroval Reina za nimi, ale házel patami co nejvíce nahoru, aby za sebou prášil. „Protože se blíží první zkouška," odpověděl hrdě.

„S mečem," poznamenal Selma Genus.

„Otec říkal, že si mistři vždy hledají tři, ve kterých vidí největší potenciál," naparoval se, „a ty si zkoušejí průběžně, aby zjistili, jestli v nich je nějaký potenciál pro vyšší šarže."