čas na lásku mít- MALEANORA

SIX

Eleanora utíkala jako kdyby jí šlo o život. Cítila jako by jí srdce mělo vyskočit z hrudi. Ze začátku utíkala do své komnaty, ale potom se zastavila a běžela jiným směrem. Směrem k Frederice. Musí jí všechno říci. Přiběhla před krásně zdobené dveře a zaťukala na ně. „Vstupte!“ ozval se hlas z komnaty a Eleanora vešla dovnitř. „Zdravím, má nejdražší přítelkyně. Potřebovala bych si s tebou promluvit. O samotě,“ řekla Eleanora a mezitím Frederika už už vyháněla stráž. „Co se děje, Eleanoro?“ zeptala se Frederika. „Já nevím. Já jsem se asi zamilovala. Nejhorší však je, že já a ta osoba nikdy nebudeme spolu. Je to nemožné,“ rozplakala se princezna. Její drahá přítelkyně k ní přistoupila blíž a něžně se zeptala: „Kdopak je ten, pro kterého tvé srdce bije, přestože spolu být nemůžete?” „Frederiko, nikdo kromě tebe se to nesmí dozvědět,” „To je samozřejmé. Kdo to tedy je?” Eleanora povzdechla a pravila: „Je to Matouš. Frederiko, já nevím, co mám dělat,” Frederika to tušila. „Eleanoro, srdci neporučíš, avšak Matouš prostě není pro tebe vhodný..Milovat ho nemůžeš,” řekla smutně Frederika a Eleanoře puklo srdce. Věděla, že s ním nikdy nebude, avšak slyšet to takto nahlas byla velká rána. „Já vím, Frederiko..” „Musíš na něj rychle zapomenout. Najdeme ti někoho nového!” Eleanora nebyla nadšená, ale věděla, že je to to nejlepší, co může udělat.

K jejich štěstí zámek přijel navštívit Frederičin dlouholetý přítel. Jan z Vídně. Byl vcelku vysoký a urostlý. Svaly měl pořádné, což nebylo tak překvapivé na mladého šlechtice z té doby. Jeho vlasy byly hnědé dlouhé  a spleteny do polovičního culíku. Jeho rysy byly jemné a oči modré jako obloha. Jan byl vcelku okouzlující muž a Eleanora samozřejmě půvabná dívka, takže stačilo je pouze trochu popostrčit, aby si ti dva padli do oka. Jejich rychlé sblížení upoutalo pozornost císařovny a správce. Císařovna ze začátku nebyla moc nadšená, ale když jí došlo jak Matouš bude žárlit, tak se jí ten plán začal líbit.
Matouš byl vzteky bez sebe, když spatřil Eleanoru s jiným mužem po tom, co spolu zažili den předtím. Eleanora byla trochu zmatená z Matoušovo chování, ale nechtěla s ním mluvit. Bála se přiznat své city k němu. Uběhlo pár dní a Jan s Eleanorou si byli velmi blízcí. Matouš už několik dní nevylezl že své chýše a tak se za ním vydal Damián. Zdvořile zaklepal a vstoupil. Když vešel do místnosti viděl pouze Matouše schouleného na křesle. „Matouši? Jsi v pořádku? Už několik dní jsem tě neviděl,” otázal se Damián svého přítele. „Ach Damiáne, jak láska bolí,” stěžoval si Matouš. „O jaké lásce to sakra povídáš? Žes ty pil moc vína!?” „Přísahám, že jsem žádné víno nepil. Vypil jsem leda tak jed. Jed jménem láska,” plakal Matouš. Damián stále nechápal. „Koho bys ty miloval?” divil se Damián. „Když bych ti to pověděl, byl bys na mne naštvaný!“ řekl Matouš. „Matouši, já ti slibuji, že se zlobit v žádném případě nebudu,” odpověděl vlídně Damián. „Zamiloval jsem se do tvé sestry, Damiáne. Dokonce jsme se políbili, ale ona si teď našla jiného!” rozčiloval se Matouš. Damián byl chvíli zaskočen, ale vcelku rychle zareagoval:„Měl bys s ní promluvit, Matouši.. Musíš, co nejdříve!” na to už Matouš neodpověděl a pouze si začal něco psát. Damián si nad tím odfrkl a odešel. Co Damián nevěděl bylo, že Matouš napsal psaníčko Eleanoře, kde ji vybízel, aby se s ním v 10 večer setkala v zahradách.
Eleanora po přečtení psaníčka byla trochu zmatená, avšak uposlechla a v 10 večer přišla do zahrady, kde už stál nervózní Matouš.
„Co chceš, Matouši?” zeptala se chladně Eleanora. „Eleanoro, odpusť mi ten polibek. Prosím nezlob se na mě,” vychrlil ze sebe rychle Matouš. Eleanora zkameněla. Nevěděla, co říct. Nevěděla, jak mu říct, že cítí k němu stejné city. Najednou začaly na jejich obličeje dopadat kapky z nebes. Začalo pršet. „Eleanoro, já-já nevím, proč mě ignoruješ a proč mi narovinu neřekneš, že mě nechceš? Proč mě trápíš a hledáš si jiné partnery?!” Matouš už byl rozčilený. S jeho vztekem začala nabíhat intenzita deště. „Eleanoro, záleží mi na tobě a asi to ty nevidíš a nechápeš, ale já tě doopravdy miluji!” vykřikl v afektu Matouš a až potom si uvědomil, co řekl. Eleanora stála v šoku a nevěděla, co říct. Slyšet tyto slova bylo pro ní jako splněný sen. Eleanora se k němu přiblížila. Matouš najednou začal sám sebe proklínat nahlas, že to řekl a snažil se Eleanoře omluvit, ale ona jen k němu přistoupila a lehce ho políbila. Matouš ztuhl. Toto nečekal. Nečekal, že láska jeho života to cítí stejně. Eleanora se od něj odtrhla a dívala se Matoušovi do očí. Matouš byl zmatený, ale po chvíli jí polibek opětoval. Konečně byli spolu. Na ničem jiném přeci nezáleží.

Absolutně jsem zapomněla, že toto existuje! Ale rozhodla jsem se vám toto vydat. Myslím, že tohle bude konec povídky, protože nápady došly a Eliška a Damián už není má priorita a snažím  se rozvíjet sama sebe trochu více(pokud chcete tak mě sledujte na ig pourova_agi) Doufám, že se vám tohle aspoň trochu líbilo!
Peace&love
-agispouris