čas na lásku mít- MALEANORA

QUATRE

Je ráno a všichni hosté ze včerejšího bálu byli pryč. Tedy až na jednoho, a tím byl hrabě Jean de Armand du Vois. Na společnou snídani dorazili všichni. I Matouš byl pozván a dorazil. Když však vešel do místnosti a zahlédl  hrabě, tak chtěl se ihned otočit a jít se schovat do své chýše. Všichni si ho už všimli. Matouš se poklonil a šel si potichu sednout na místo. Nepřekvapilo ho, že hrabě sedí vedle Eleanory. Posadil se na své místo a jen potichu poslouchal a pozoroval. Všiml si pár necudných pohledů hraběte na Eleanoru a v duchu z toho zuřil. Jak se opovažuje? Eleanora se pouze usmívala a povídala si se všemi. „ Jaká to škoda, že musíte odjet tak brzy pane hrabě.” řekla císařovna. „ Kdyby to bylo na mém rozhodnutí, tak tu budu déle, avšak čeká mě doma spousta práce. Rád sem, avšak kdykoliv zavítám a navštívím Vás i zde drahou princeznu Eleanoru.” Eleanoře velmi hrabě lichotil. Matouš už nemohl. Chtěl si někam lehnout pryč od ostatních a už nikdy znovu nevylézt. Jeho výraz to dával značně najevo. Naneštěstí pro něj si jeho výrazu všimla císařovna, a ta se pousmála. Vše šlo podle plánu. Matouš už nebude chtít být kolem a Eleanory a tím pádem bude chtít odejít ze zámku. Císařovně Matouš vadil od počátku, když přišel. Nikdy nebyla, tak blízko k zbavení se Matouše.. až do teď.

Loučení s hrabětem bylo smutné. Vypadalo to, že Eleanoře ukápne i slzička. Matouš jen stál opřený o stůl a protáčel oči. Štvalo ho to. Nechtěl být při loučení, avšak neměl na výběr. Vykroutit se z loučení nešlo. Když hrabě odjel Matoušovi se trochu ulevilo, avšak v jeho plánu komunikovat s Eleanorou nebylo. Chtěl se jí vyhýbat. Kdo by se mu divil?

Eleanora nechápala, proč je Matouš poslední dobou tak zvláštní. Nenapadlo ji, že by ho mohlo trápit, že nemůže být s tou, kterou tak moc miluje.. Netušila, že by Matouš mohl uvažovat nad opuštěním zámku. Matouš prostě nechtěl už být v přítomnosti té ženy. Naštěstí tato myšlenka nezůstala v Matoušovi příliš dlouho. Měl tam Damiána. Damiána nemohl opustit.. možná ho tam trochu držela i oná dívka. Mohli přeci jen zůstat přáteli.. Matouš byl ve své chýši a pročítal si svá stará bádání, když v tom někdo vešel. „ Neruším?” ozval se princeznin sladký hlas. „ Co potřebuješ, Eleanoro?” odpověděl a hlavou ani necukl. Nesměl se podívat do jejich očí. „ Co se děje Matouši? Proč se mi ani do očí podívat nedokážeš?” zeptala se Eleanora. Ranilo jí to šlo to slyšet v jejím hlase. „ Co by se dělo? Nemám čas. Musím pracovat.” odpověděl chladně Matouš.
„ Přestaň se chovat jako malé dítě, Matouši a řekni mi, co se děje.“ řekla Eleanora už naštvaně. Matouš už to nevydržel. „ Mám toho po krk, Eleanoro. Tolik se toho děje. Tvůj bratr najednou začal mojí vinou cestovat časem a já nevím, jak to zastavit. Ty lži se hromadí a do toho si ty flirtuješ s nějakým hrabětem Jeanem a nemáš náhodou ty snoubence?“ rozkřikne se Matouš. „ Matouši já chápu tvoje nepokoje ohledně Damiána, ale co tebe zajímá s kým se bavím a flirtuji. Je to snad moje věc.“ naštvaně se otočila zabouchla dveře a odešla do své komnaty. Matouš jen vzdychl a zašeptal si pro sebe. „ Protože tě miluji, Eleanoro..”

Matouš po zbytek dne s Eleanorou ani nepromluvil. Byl u sebe v chýši a bádal. Potom byl čas na večeři, avšak Matouš neměl moc chuť do jídla. I přesto na večeři přišel a pouze stál opřený o zeď a pozoroval. Pozoroval Eleanoru. Nevěděl jestli si toho všimla, ale byla nádherná. Její vlasy byly krásně sčesané a o její přenádherné tváři by básníci mohli napsat tisíce sbírek. Najednou Eleanora zdvihla zrak a oni navázali oční kontakt. Svět jako by přestal existovat.  Z jejích očí zářila bolest z konverzace, kterou spolu vedli předtím. Matouš se na ni podíval pohledem, který popisoval velkou omluvu. Vedli nesmírně intimní konverzaci pouhým pohledem. Byla to chvíle, kdy měli čas na lásku. Přestože byli obklopeni lidmi, tak se cítili jako kdyby byli sami. Jen oni. Eleanora takové spojení s nikým nikdy necítila. Bylo to jako kdyby se jejich duše spojili v jednu. Tento moment byl přerušen, když najednou promluvila princezna Frederika. „ Co myslíš, má drahá přítelkyně?” Eleanora neměla ponětí, jak reagovat. „Myslím si, že je to skvělý nápad.” řekla Eleanora, přestože nevěděla vůbec, o čem se mluví. „ Ty souhlasíš s návrhem o zrušení sňatku s tvým snoubencem?” otázala se udiveně tetička. „ Musím říct, že zasnoubení již nemá význam, když Španělské království nemá žádné peníze a můj sňatek s princem měl podpořit naši ekonomickou krizi.” zareagovala rychle Eleanora.
„ Budeme tento fakt brát na vědomí.”

Večeře skončila a Eleanora se vydala najít Matouše. Když vešla do chýše, tak ho tam nenašla, což bylo zvláštní, ale mohl být i na své bylinné zahradě. Nebyl tam. Ani u Damiána v komnatě a ani v kuchyni. To Eleanoru znepokojvalo. Rozhodla se, že na něj v chýši počká. Čekala dlouho. Hodně dlouho. Čekala tak dlouho, že usnula. Matouš byl u báby kořenářky a vrátil se uprostřed noci. Přišel k sobě do chýše, a tam spatřil spící Eleanoru. Nejdříve nevěděl, jak se tam vzala, ale pochopil, že na něj čekala. Matouš se pousmál. Nechtěl ji probouzet, a tak ji pouze přikryl pokrývkou a šel spát do nějakého křesla. Ráno se první probudila Eleanora. Nejdříve se divila, kde je, ale pak jí to došlo. Neuvědomovala si, že by si přes sebe dávala nějakou deku. Až potom si všimla Matouše, jak spí na svém křesle. Muselo být nepohodlné a bez přikrývky mu musela být zima. On ale jeho přikrývku věnoval Eleanoře. Eleanora se nad tím pousmála a co nejpotišeji se vydala do své komnaty.

Konec téhle kapitoly. Omlouvám se, že nevydávám kapitolky, ale mám hodně školy a do toho jsem teď přes víkendy nacvičovala muzikál. Pokusím se vydávat více slibuju!! Prosím pište nějaké nápady, So by se mohlo stát dál! Mám nějaký ideas ale je toho málo. Tak pište kdyžtak!! Enjoy váš den!!