WHAT ABOUT US / LN4

017

Přišla jsem k ním a první se podívala na Norrise s usměvavým,ale i překvapeným pohledem.

" Ahoj. Všichni se už známe, takže nemusím nikoho představovat,ale už musíme jít nebo nám ujede metro." Řekl mi Norris,chytil mě za ruku a všichni čtyři jsem běželi dolů k metru a já pořád byla zmatená.

" Kam to jdeme?" Zeptala jsem se všech tří,ale hlavně Norrise, který mě díky bohu dnes vytáhl ven, jinak bych umřela nudou.

" Neboj bude to zábava." Ujistila mě Ria,a tak jsem jí uvěřila, protože je to taky dívka. Ale kdyby to řekl Max,tak bych se už trochu obávala.

Nestihla jsem říct nic jiného, protože přijelo metro,do kterého jsme rozděleně nastoupili, protože tady bylo až moc lidí a já skončila s Norrisem a Ria s Maxem.

Uvědomovala jsem si, že by mě někdo mohl poznat a Norris si toho taky všiml,a tak si sundal svojí bílou kšiltovku a dal mi ji na hlavu a já se na něho překvapeně podívala.

" Co to děláš? Poznají tě." Upozornila jsem ho,ale mu to nějak nevadilo. Jenom se na mě roztomile usmál a já vůbec nechápala,odkud se to jeho štěstí bere.

" Mám kapuci Hornerová. A ty ne. Buď v klidu. Nikdo si nás nevšimne. Jsou moc zaneprázdněni díváním se do telefonu nebo posloucháním písniček." Řekl mi a já se na něho usmála.

Většina lidí vystoupila na dalších dvou zastávkách,a tak jsme se s Riou a Maxem zase spojili a mě to nedalo a musela jsem se znovu zeptat.

" Lidi prosím. Kam to jedeme?" Dívala jsem se na všechny tři,ale Ria a Max se synchronizovaně podívali na Norrise, takže hádám, že je to na něm aby mi odpověděl.

" Je to překvapení. Za chvíli sama uvidíš. Neboj se Hornerová. Netáhneme tě někam do temné uličky,abychom tě tam mohli zabít." Zavtipkoval Norris a já měla strašnou chut mu to vrátit.

" No u tebe si nejsem tak jistá." Řekla jsem mu a tím jsem rozesmála Riu I Maxe,ale Norris se na mě podíval uraženě. " No co. Ty jsi zavtipkoval. Já musela taky. Tak už to chodí. Smiř se s tím." S posledním větou jsem ho lehce bouchla do ramene a on se konečně usmál.

Jak Norris sám řekl,tak jsme po chvíli vystupovali na nějaké stanici a já neměla ponětí,kde to jsme.

Když jsme vyšli schody z metra na čerstvý vzduch,tak první věc co jsem viděla byl obrovský kolotoč a spoustu dalších atrakcí. A až teď mi došlo, že mě Norris a ti dva vytáhli na pouť.

" Tak Hornerová. Vítej na Londýnské pouti. Jedna z nejzábavnější poutí v Anglii. Takže kam bys chtěla jít první?" Zeptal se mě Norris a já se na něho lehce usmála.

Před mojí konečnou odpovědí jsem se kolem se porozhlédla a dívala se na cedula,na kterých stály jmenovky daných atrakcí a jedna se mi dost zalíbila.

" Pojďme na motokáry." Odpověděla jsem a všichni čtyři jsme se rozeběhli k motokáram. Zaplatili jsme za vstup a usadili jsme se do čtyř malých vozů.

Seřadili jsme se na startu a když zhasla červená světla,tak jsme začali závodit. Já a Norris jsme závodili hlavně mezi sebou a Max a Ria se k nám někdy přidali,ale byli většinou pozadu.

Odjeli jsme pět kol a já projela cílovou čarou jako první,ale bylo to fakt o kousek.

Vystoupila jsem a pomohla Norrisovi,abych se mu pak mohla vysmát. A to jsem taky udělala, protože jsem na tohle vítězství čekala 2 roky.

" Přiznej si to Norrisi. Jsem prostě lepší závodník." Řekla jsem mu s menším výsměškem a on se lehce uchechtl.

" Nechal jsem tě vyhrát." Zalhal mi a já se zasmála, protože jsme oba věděli, že měl na téhle krátké trati se mnou dost trápení.

" Hej lidi. Pojďme do Horror housu." Navrhla Ria,a tak jsme se zase všichni rozeběhli k Horror housu,kde jsme zaplatili a vešli jsme dovnitř.

První chodby nebyly tak strašidelné,ale za rohem jedné chodby nás vystrašil klaun a já díky tomu chytla za ruku Norrise a pevně ji stiskla.

A tak jsme šli až na konec tohoto strašidelného bludiště. Byli jsme trošičku vystrašení ,ale byl to jenom malý dům, takže to nebyla taková hrůza.

Vyšli jsme ven a já si všimla,jak Max kývl na Norrise a potom se podíval na Riu.

" Hele máme celkem hlad. Půjdeme něco objednat na jídlo." Řekl nám Max a společně s Riou odešli ke stánku s občerstvením a já se nechápavě podívala na Norrise.

" Víš Hornerová, už mám toho našeho nepřátelství pokrk. A rád bych byl taky tvůj kamarád a ne jenom nepřítel číslo 1. Tak co říkáš?" Zeptal se mě s nervozitou v hlase a já se na něho jenom usmála.

" Myslím, že máš pravdu. Ukončeme to naše nepřátelství. Takže kamarádi?" Nastavila jsem k němu ruku a čekala co dál udělá.

"Kamarádi." Potvrdili jsme to normálním potřesem ruky a oba jsme se na toho druhého usmáli.

Jsem ráda, že já a Norris jsme se nějak udobřili. Dalo se to udělat i dříve,ale já potřebovala čas a on potřeboval prostor. A teď si myslím, že jsme se trefili perfektně.