Andělé Konce

ÚVOD

Do města se vkradl strach.
Plazil se, jako oheň, spalující to město svým ničivým žárem. A co to vůbec strach je? Jak vypadá?
Má vůbec nějakou podobu?
Na toto téma existuje milion otázek a ještě více odpovědí a definicí, z nichž jedna je, že strach je Manipulátor.
A jeho skutečná podoba? Děs, pohroma … A zároveň i samotná krása toho, co lidé jeho vlivem dokáží.
Lidé ho prožívají dnes a denně, ale jeho hrůznou podobu, jenž zažilo město Aen, se nemohlo rovnat tomu, jak ho zažívají lidé, žijící všedním životem. Děs, strach, pohroma, křik a oheň... Vše splývalo v jedno.
Strach si to do toho města jen tak nakráčel a manipuloval s lidmi tak, že dělali nesmyslné,
mnohdy i ohavné věci, jež by za normálních okolností neudělali.
Tam, u studeného potoka vhodila žena dítě, zabalené do čistě bílé dečky, do studené
vody. Dítě ani nemohlo zápasit o svůj život, nezmohlo se ani na brek, neboť ho dusila voda.
Umřelo... Umřelo, aniž by si ukouslo ovoce, zvaného život.
Z jednoho z domů, jenž ještě nepohltil žár, tři chlapi unesli asi dvacetiletou dívku.
Vzpírala se jim, používala zuby, nehty, jen aby jim utekla, ale byla slabá, a chlapi ji
převyšovali i početně. Kopala nohama, rozhazovala rukama. Marně. Nejspíš
Skončí znásilněna, zabita a poté vhozena do nějaké škarpy u polní cesty.
Tamhle, na cestě, jež vedla přes hlavní ulici, utíkala velká skupina lidí, prchajíc
před žárem ničivého ohně. Ve svém zběsilém úprku si ani nevšimli, že udupali malou, nejspíše šestiletou
dívku, s černými, teď od popela bílými vlasy.
Když se ta masa přes ní přehnala, zůstala dívka na zemi ležet.
Byla sama a zraněná. Měla rozbité čelo, ze kterého tekla krev. Měla taky zlomenou nohu tak, že ji kost trčela z kůže. Avšak neplakala, což bylo u holčičky, jejího věku, docela zvláštní.
Cítila, jak jí bolí její zraněná místa.
Ve  vzduchu  šel cítit i onen strach Manipulátor, avšak sama ho ani nezaznamenala.
To, co cítila, nebyl strach v podobě Manipulátoru, ale jiný.
Byl to typ, díky němuž mají lidi důvod přežít.
Tento typ se nazývá Instinkt.
Tento Instinkt zbystřil dívčiny smysly. Bolest se zmenšila, nevnímala jí.
Snažila se ze všech svých sil vstát a bojovat. Ale její noha jí nepovolila žádný pohyb.
Dívka byla ztracená a sama. Nikdo jí nepomůže.
Ani princ na bílém koni z pohádek, jež často slýchávala, nepřijede pro její záchranu.
Přestala bojovat. Uznala, že její boj byl marný, a bylo zhola nemožné, aby unikla svému
osudu, který byl dost krutý, aby zabil malou, bezmocnou holčičku.
Kouř z ohně začal plnit její plíce a ona se začala dusit.
Nic v okruhu pěti metrů nešlo vidět, ale jednu věc viděla jasně...
Dvě červená světélka asi deset metrů od ní.
Potom jí už oči naplnila černočerná, uspokojivá a uklidňující tma.