" Co?" Zeptal se mě zmateně a já se zasmála.

" Dobře ještě jednou. Dneska je speciální den a Gavi vám řekne víc." Předala jsem mu můj telefon a čekala co řekne.

" Momentálně se nacházíme ve Francii a máme namířeno do Velké Británie, konkrétně do Londýna. Zůstaneme tam dva týdny a zakončíme to naši slavnou Velkou cenou Velké Británie." Gavi mi předal zpátky telefon a já se na něho v malé chvíli usmála, než jsem znovu začala mluvit.

" Užijte si zbytek videa." A tak jsem ukončila úvod, protože nás učitelka volala zpátky do autobusu .

Znovu jsme se posadili a taky v ten stejný moment mi zazvonil telefon. Podívala jsem se kdo mi volá,a když jsem viděla jméno mého bratra,tak jsem si dala sluchátka do uší a zvedla jsem to.

" To už ti chybím,tak moc, že mi musíš volat?" Zavtipkovala jsem a slyšela jsem z druhé strany hovoru,jak se zasmál.

" Jo, jasně. Nemůžu bez tebe žít dráha sestřičko. Kde jste teď?" Zeptal se mě s dobrou náladou.

" Ehm někde u Monaka. Stáli jsem v koloně osm hodin, takže to tak vychází." Odpověděla jsem svému bratrovi na otázku a slyšela jsem,jak potichu řekl AHA.

Povídali jsem si asi ještě dvacet minut,ale Jacob pak už musel jít na trénink,tak jsme se rozloučili a já se pak podívala do galerie na fotky a přemýšlela jsem,jakou bych mohla dát na instagram.

" Hele. Můžu ji dát na story?" Zeptala jsem se Gaviho a ukázals mu tu fotku.

" Jasně,ale budeš se se mnou dívat na film." Řekl mi a já se zasmála.

" To beru." Řekla jsem a dala si na insta story tenhle příběh.

Odložila jsem svůj telefon na bok a začali jsme se s Pablem dívat na nějaký film, který on vybral

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.


Odložila jsem svůj telefon na bok a začali jsme se s Pablem dívat na nějaký film, který on vybral.

* * *

" Tak jo mládeži. Už jsme tady, takže vystupovat, vezměte si své tašky a běžte se ubytovat. " Všechny nás vzbudil řidič autobusu, který zněl fakt unaveně. Ale to jsem my byli taky, protože když jsme se ještě podívali z okna tak byla tma.

Pomalu jsme se zvedli a vystoupili jsme z autobusu a čekali,jako všichni ostatní na naše kufry.

" Zítra vstávám nejpozději v 11." Řekla jsem Gavimu, který byl taky unavený a k tomu, když se podíval na svůj telefon,oba jsme viděli, že jsou dvě hodiny ráno.

" Jo . Já taky ." Řekl mi Pablo a já mu nestihla nic dalšího říct, protože nám řidič dal naše kufry a my jsme se vydali do hotelu.

Na recepci už byla učitelka a postupně dávala všem klíče,ale u nás se zastavila.

" Nahlásili jsme míň pokojů, než jsme měli a všechny ostatní už jsou obsazené, takže vy dva budete muset být ve stejném pokoji. Doufám, že vám to nevadí." Oznámila nám naše třídní a my se na sebe s Pablem unaveně usmáli a vzali si klíče od našeho pokoje.

" Vůbec ne. Dobrou noc." Řekli jsme zároveň a šli jsme do výtahu,tam zmáčkli číslo našeho patra a v tichu jsme jeli, protože ani jeden z nás neměl energii něco říkat.

Po chvíli jsme vystoupili a šli jsme k našemu pokoji. Když jsme vešli dovnitř,tak jsme viděli, že jsou tady dvě manželské postele.

Ani jeden z nás neváhal a rovnou jsme si lehli. Oba jsme byli fakt unavení,tak jsme vybalování nechali na zítřek,ale já se ještě stihla podívat na instagram a všimla jsem si, že mi přišla zpráva.

Lando Norris

Lando:
Viděl jsem tvoje story ,a tak doufám že když jsi v Londýně ytak bychom se mohli zítra setkat a já bych ti všechno vysvětlil. Slibuju.
Pokud přijdeš,tak mě zítra čekej v sedm večer před tvým hotelem.

Dala jsem Norrisovi jenom zobrazeno, protože jsem neměla sílu mu odepisovat. Poté jsem položila telefon na noční stolek, zhasla malou lampičku a usnula jsem.

WHAT ABOUT US / LN4Where stories live. Discover now