Chapter 7.

299 13 8
                                    

,,Proč bych ti něco takovýho říkala, když se nic takovýho nestane. Ale jestli chceš mít jistotu tak tedy ano řekla. A ty mně? Víš ty a Elena."

,,A-ano samozřejmě!" Vyhrkl okamžitě nervózně.

-Hope-

Druhý den ráno jsem vstala a okamžitě se odebrala směr záchod. Dnes mi nebylo vůbec dobře. Rozhodla jsem se tedy převléknout a zavolat Bonnie jestli by mě nemohla pomocí nějakých nadpřirozených schopností zkontrolovat. 

*****

,,No dneska, jestli by to šlo." Skousla jsem se do rtu. Mluvila jsem zrovna s Bonnie.

,,Jasně! ZA chvíli u vás budu. Tak zatím Hope." Ozvala se z druhý strany Bonnie.

,,Děkuju!" Křikla jsem ještě do telefonu a típla jsem to. Mobil jsem odhodila na postel a sešla jsem schody do kuchyně. 

,,Za chvíli příjde Bonnie, aby se mi podívala na břicho!" Křikla jsem po kuchyni, kde seděli všichni včetně Stefana.

,,Dobře." Odpověděl táta. Sedla jsem si vedle něj a začala se "nípat" v palačinkách, které připravila máma. Dala jsem si ruku pod hlavu a odložila vidličku. 

,,Hope?" Ozvala se vedle mě máma. ,,Hm." Cukla jsem sebou  a podívala se na ni. 

,,Můžeš na moment? A ty Bec?" Požádala nás. Bec pravděpodobně už věděla o co jde, protože se automaticky zvedla a s mámou jen čekaly na mě.

,,Ehm, jasně." Přikývla jsem a odešla jsem s nimi do máminýho pokoje.

,,Tak co se děje a nelži nám." Spustila teta Rebekah. Nejdřív jsem na ni nechápavě koukala. Pak jsem, ale jen vydechla a lehla si na postel.

,,Co se děje, zlato?" Pohladila mě máma po rameni. Jen jsem si povzdechla a sedla si do tureckého sedu.

,,Já-my. Se Stefanem jsme včera večer vedli menší debatu. O tom jestli ho miluju. Řekla jsem mu, že jo a že s Damonem jsme jen dobří přátelé. Pak jsem se ptala jestli on miluje mě A jestli je mezi ním a Elenou konec no a řekl, že je konec, ale řekl to tak... No ne moc přesvědčivě a já mám strach, že konec není a- a já nevím jak to mám brát. Tu nejistotu a já prostě nevím."  Vychrlila jsem snad co nejrychleji co jsem mohla.

,,Um, dobře." Přikývla nejistě mamka a stejnak i teta Bekah.

,,No" začala teta Bekah ,,pokud mu nevěříš ve vašem vztahu není něco v pořádku, ale pokud si nejsi jistá, že ti nelže měla by sis to ověřit." Mrkla na mě teta. 

,,Ověřit." Povytáhla jsem obočí. ,,Jo." usmála se máma.

,,Ehm. Omlouvám se, že ruším, ale je tu Bonnii, Hope." Vešel do pokoje Stefan. Jakmile promluvil trhla jsem sebou a podívala se na něj.

,,Jo. Ehm- jo děkuju. Už jdu." Vykoktala jsem  a nervózně jsem se usmála. Jen lehce přikývl, usmál se a odešel.

,,Nezapomeň. Ověřit." Usmála se Bekah a máma jen s úsměvem přikývla.

,,Díky." usmála jsem se a obě dvě objala. Jakmile jsem odešla z pokoje vydala jsem se do kuchyně kde už seděla Bonnii a povídala si s Damonem.

,,Promiň. Už jsem tady." Omluvila jsem se. ,,V pohodě." Usmála jsem se.  Podívala jsem se na Damona. Ač nechtěně, ale podívala. Damon mi věnoval lehký úsměv. Chvíli jsem váhala jestli mu ho mám oplatit. Nakonec jsem se taky lehce usmála a hned odešla za Bonii do mé a Stefanovy ložnice.

****

,,Tak co? Jak je na tom malý?" Zeptala jsem se Bonii, když jsem vstala z postele.

,,Vše je v naprostém pořádku." Mrkla na mě Bon. S úlevou jsem se usmála. ,,Děkuju. Za všechno. Že se o mě takhle staráš a že mě prohlížíš." Usmála jsem se na ni.

The Originals 2Where stories live. Discover now