Ze stínů zhmotnění [CZ]

Prolog

Amber

Byla tma a foukal chladný vítr, který pronikal do morku kostí. U úst se při každém vydechnutí objevil obláček páry, jenž pohladil Ambeřinu špičku nosu a malinko ho zahřál. Amber se nechtěla táhnout lesem plným trnitého křoví. Vlastně si vzpomínala, jak hned první den jí říkali, že po náročných akcích si musí vojáci odpočinout, takže jako nováček za ně musí zatáhnout. Zdá se, že těch několik hodin, kdy s ostatními pátrala po Rudém mágovi, a jeho následné zneškodnění se nepočítá.
„Hej, posloucháš?" Almond ji vytrhl z myšlenek jako orel, který právě chytil rybu. Upřímně neslyšela ani slovo, mlčela. Po Almondově tváři se rozlil mírný vztek a Amber cítila, jak ji orlí pařáty svírají. „Tak, jelikož jsi se ani neobtěžovala mě vnímat," pokračoval mrzutě. „Říkal jsem, že alespoň uvidíme Horký pramen v měsíčním světle, když už nic jiného."
Amber se ovládla a neprotočila oči. Almond byl vždycky optimista, ale v jeho hlase zaslechla trn ospalosti. Když už mluvíme o trnech, cítila, jak se jí do oblečení zabodávají ostny a škrábou ji do kůže. Mohla se zastavit a vyndat je, ale byla by to zbytečná práce, za chvíli by tam byly zase. Do kasáren je to ještě kus cesty a ona se chtěla vyspat. Zítra odjíždí král na jednání s lordem Francoa na ostrov Božího hněvu a pokud tam bude muset taky, tak asi "omylem" zapálí jejich loď. Při myšlence na oheň se jí v hrudi ozval známý plamen - její moc chce vystoupat na povrch.
Z dálky slyšela šumění vody. Ale slyšela ještě něco jiného. Nemohla to upřesnit, byl to jako šepot, ale nebyl od člověka. „Potřebuju něco zkontrolovat," houkla na Almonda, zatímco se jako v hypnóze plížila za tím zvukem. Strach byl jako uhlí, které někdo přikládal do jejího ohně, a ten hořel a hořel. Příjemné teplo vystřídal žár. Černé kožené rukavice, které doposud měla na sobě, si sundala.
Zvuk byl čím dál hlasitější. Amber se přikrčila za keř a doufala, že je dost hustý na to, aby nebyly vidět její medově zlaté vlasy. Nerada přicházela o moment překvapení. Nahlédla za keř, aby si svého potencionálního protivníka mohla prohlédnout. To byla chyba.
Viděla kluka, tak dvanáct nebo třináct let. Nebo spíš to, co z něj zbylo. Nohy mu někdo urval, tělo měl roztrhnuté v půli a na jeho vnitřnostech hodovala příšera. Bylo to jako zvíře, ale to největší, které kdy Amber viděla. Vypadalo trochu jako temný stín, který nabyl na tvaru a na schopnosti ovlivňovat okolní svět. Mělo to hrb jako horu a rohy zatočené a špičaté. Amber přísahala, že ani z tohoto světa nepochází. Celá scéna byla politá krví, ale ta příšera neměla na sobě ani kapku.
Amber se co nejrychleji vrátila a přikryla si pusu, aby nevyjekla. V bitvách viděla už spoustu mrtvol, ale nikdy, nikdy nic takového. Ten obraz jí pronikl do mysli a celou ji infikoval. Snažila se ho vytřást, když najednou otevřela oči a s hrůzou si uvědomila, ty zlaté vlasy barvy ječmene, buclatá tvář a i když byl mrtvý, jeho pleť byla pořád jako mléko. To nebyl náhodný kluk. Byl to jeden z královských kuchtíků, byl to Barley. Vzpomněla si na jeho hlas, který byl jako cvrlikání vrabčáka. „Král si vyžádal, aby mu někdo přinesl maliny z místního lesa, losovali jsme a jdu já." Usmál se a na tváři se mu vyrýsovaly ďolíčky.
Do očí jí pronikly slzy. Měl toho tolik před sebou. Ale naštval ji fakt, že nikomu chybět nebude. Poslali ho sem, protože je nahraditelný. Někdo jiný ho zastoupí, a ten člověk taky bude nahraditelný. A Barley bude zapomenut.
Amber naplnil vztek. Ta příšera musí zemřít. Barley si nezasloužil takovou smrt, a tohle je jediné, co pro něj může udělat. Vytasila meč a zvedla se ze svého úkrytu, jen aby ztuhla. Dívalo se to na ni, a bože ty oči, ty oči všechno věděly, byly červené a nepřirozené. Pak, to zaječelo. Bylo to jako pískání netopýrů, hlasité. Amber si přikryla uši. Příšera se k ní rozběhla. Čas se natáhl. Oheň v hrudi zesílil a propálil se jí skrz ruce. Upustila meč a ruce v obraně dala před sebe. Příšera zastavila a po chvíli začala vrnět, jako kočka, která se vyhřívá na slunci. Amber to udivilo.
„Ženská, co tu sakra děláš tak dlouho?" Almond se objevil z křoví. Když uviděl příšeru, vytasil dýku. Příšera zneklidnila.
„Pusť to," přikázala Amber Almondovi jako psovi. Vrhl na ni tázavý pohled, ale poslech ji. „Tohle je neuvěřitelné," Amber pokračovala, zatímco mávala ohnivou rukou příšeře před obličejem.
„Měli bychom to nahlásit králi," řekl Almond. „Je to neuvěřitelné, ale rozhodně taky nebezpečné."
Měl pravdu. Vzala klacek a sevřela ruku v pěst. Oheň jí v ruce zhasl a objevil se na klacku. Odhodila ho pryč, příšera za ním odběhla. „Jo. To jo. " Vybavil se jí Barley. I když možná... „Ale podívej se! Je to bestie, možná by nám mohla pomoct proti těm Mokrým mágům."
„Jsme dost silní proti těm vládcům vody, nepotřebujeme nečisté síly," Almond se nadechl, aby ještě něco řekl, ale nakonec jen kývl hlavou na znamení, aby odešli. Když byli dost daleko od místa, kde byla ta příšera, dali se na útěk. Amber si jeho větu přehrála a dostala nutkání ho opravit, že jsou to Mokří mágové, ale to byla jen výstižná urážka, kterou si zasloužili, ne oficiální název. I když, v říši Inferno, Ambeřině domově, jim takhle říkal každý. A navíc byla moc udýchaná, aby mluvila.
Les obklopoval hlavní město De La Belleza, a tam sídlil král Edmund VI., nejchtěnější muž v zemi. Amber uznávala, že je nějaká krása v rudých vlasech barvy ohně a v jantarových očích. Tyto rysy má ovšem celý rod Ardientů, který nyní panuje v říši Inferno. Edmund byl ale známý pro svou chtivost po hezkých věcech a zdrženlivost při oslavách.
V polovině cesty, na kraji lesa, se zastavili na doplnění sil a dále pokračovali svižným tempem.
Amber nemohla přestat myslet, jak by dokázala ovládat ty zabíjecí stroje, jak by mohla je přinutit udělat cokoliv, pokaždé se usmála, když pomyslela na ty Mokré mágy, svíjející se jako červi, žadonící o smrt. Musí konečně pochopit, že oni byli, jsou a vždycky budou lepší než oni. Málem se rozesmála, ještě před pár hodinami byla otrávená kvůli něčemu tak primitivnímu jako splnění nudné obchůzky! Nakonec tahle "normální" povinnost změní celý její život.

Zdravím, toto je pilotní kapitola mojí knihy. Doufám, že jste si ji užili a že budete nadále číst. Omlouvám se za veškeré gramatické chyby. Taky vám přeji šťastný začátek nového školního roku :)

-Fantasy_Bookworm-