Velká kniha oneshots

BeeDuo

(Autorka: naprosto MILIJU skloňovat jméno Ranboo. Úplně krásné :)

,,Tubbo? Tubbo co jsi udělal." Ozvalo se po dlouhé době. Je pravda, že Tubbovi bylo podezřelé, že Ranboo neřval bolestí, jelikož dotek s vodou ho neskutečně pálí a působí mu úplně černé spáleniny, které se léčí velice těžce a trvá to dlouho.

Tubbo opatrně otevřel oči a uviděl, že vlastně neviděl nic. Byli ve tmě a v malém, stísněném prostoru. Ranboo tam byl sotva nějak naskládaný a Tubbo byl na něm natlačený. Bylo to místo tak metr a půl na metr a půl, což bylo hodně málo a byl zázrak, že se tam oba vlezli.

,,My jsme..." Začal větu Ranboo, když si ošahal stěnu. Začal chápat, co se děje. ,,Tubbo my jsme v Shlukeru! Zachránil jsi nás!" Vykřikl nadšeně a objal svého menšího kamaráda. No, spíše to byl pokus a ojetí. Bylo tady fakt málo místa.

,,Jo? Jsem hrdina." Pronesl Tubbo bolestně a rozsvítil baterku na telefonu, aby se podíval, jak jsou na tom Ranboo-ové nohy. Měl naprosto spálené a dokonce i krvácely.

(Autorka: Prostě v mé mysli je to nastaveno, že když se Enderman dotkne vody, tak se spálí)

,,AU!" Vykřikl Ranboo, když se Tubbo omylem dotkl popáleného místa.

,,Promiň. Nechci, aby tě to bolelo, ale musím ti to obvázat." Řekl Tubbo, když mu malým obvazem pomáhal nohy zavázat. Vždy nosil obvazy po kapsách, kdyby se cokoliv stalo. ,,Nebude to nic extra, ale poslouží to na malou pomoci." Usmál se Tubbo a pomalu se nějak zvedl. Mluvil unaveně a rozlámaně.

,,Je ti špatně? Nechceš spát, nebo budeš zvracet?" Začal se o něj starat a položil si Tubba na svou hruď. Snažil se, aby byl Tubbo co nejvíce v pohodlí.

,,Je mi špatně, chce se mi spát a asi budu i zvracet." Řekl Tubbo a hned v tu chvíli se vyvrhl na Ranbooa a okamžitě po tom usnul.

,,Spinkej, malý hrdino. Pomůže ti to." Usmál se Ranboo a vytáhl telefon. Jeho nohy doslova brečely, ale věděl, že musí být silný, pro Tubba. Dokonce se raději i očistil, aby náhodou nebyl Tubbo špinavý, nebo nevdechl vlastní zvratky.

,,Ranboo? Kde jste?! Měli jste se už hodně dávno vrátit!" Vykřikl vyděšeně Wilbur, když se konečně někomu dovolal. Byli tady dlouho, hodně dlouho. Ranboo byl překvapený, že jim nedošel vzduch, ale bylo tady vedro.

,,Chci domů, Ranboo." Zamumlal Tubbo, který mluvil ze spaní. Ranboo ho jenom drbal ve vlasech a usmíval se.

,,Jsme v té jeskyni. Zasypal se strop a zaplavila nás voda." Odpověděl Ranboo a zatahal lehce Tubba za vlasy.

,,Jak jako voda?! Kde jste?! Proč ještě nejsi mrtví? A PROČ KURVA NEMLUVÍŠ?!" Vykřikl Wilbur, až málem probudil Tubba. Naštěstí Ranboo byl tak rychlí, že stihl ztišit hlasitost.

,,Pššš.... Tubbs usnul. Zavřel nás uprostřed té vody do shulkeru a potom se ihned pozvracel a usnul. Já mám spálené nohy, ale jinak jsme celí." Zazubil se Ranboo i když věděl, že to Wilbur nevidí.

,,Dobře... Ugh.... Nemám tušení, co dělat. Zkusím poslat Niki, ať vás najde a vystrká na povrch. Zkus zůstat na drátě a nezavěšuj. Cokoliv špatného se stane, tak hlas." Dal mu rozkazy Wilbur a Ranboo souhlasil. Co jiného mu zbylo? Čekat tady a doufat, že se něco stane? To by se načekal.

Trvalo to taky nějakou dobu. Niki se k nim těžce dostávala skrze trhliny ve stropě a Tubbo se znovu dvakrát pozvracel. Jeho obličej hodně zezelenal a vypadal, že skoro umírá.

A Ranboo-ovi se taky přitížilo. Pomalu zavíral oči a taky se mu natahovalo. Možná začal mizet kyslík.

Poslední, co vnímal bylo, když do nich Niki po několikáté vrazila a Wilbur se ujišťoval, že Ranboo je při vědomí.