Velká kniha oneshots

BeeDuo

Zrození včelky

,,Já ti nevím, Ranboo. Jsme přeci jenom nad mořem." Řekl už po sté Tubbo svému většímu příteli. ,,A ty tu vodu moc nemusíš." Dodal. Nelíbilo se mu, že se nacházeli pod mořem v opuštěných dolech, které se každou chvílí mohou zasypat.

,,Ale prosimtě, to zvládneme. Tyhle doly se nepropadly.... od doby, co tady jsme, což je dlouho." Snažil se ho uklidnit Ranboo, ale tohle nebyl moc dobrý argument.

,,Pokud vím, tak se půlka toho zasypala a zaplavila před měsícem." Připomněl mu Tubbo a stále kráčel za Ranbooem, kdykoliv připravený ho zavřít s ním do shulkeru a přežít s ním.

,,To ale neplatí pro tohle. Neboj se, budeme v pořádku." Hned, jakmile to dořekl, tak za nimi se ozvala rána. Tubbo neváhal a rychle se přisál na Ranbooa, čekající, co se stane. Ranboo se pomalu vrátil do místa, kde byli a oba muži se vyděsili.

,,No, tak jsme v háji. Zasypal se nám východ." Řekl Tubbo, když se pokusil pohnout s nějakým kamenem. Nic se nehlo. Ani jeden kámen.

,,Jako bych to neviděl. Zkusím zavolat Wilburovi, nebo komukoliv se dovolám, pokud bude signál." Pronesl Ranboo a vytahoval telefon. ,,Hm... je to v háji. Nemám signál." Odpověděl po chvíli.

,,Jsme skoro několik set kilometrů v podzemí. Vážně si myslíš, že tady bude signál?" Řekl Tubbo s protočením očí. Sám ale nevzdával naději a začal hledat signál se svým telefonem.

,,No a ty ten signál asi tak najdeš." Řekl Ranboo a schoval hlavu do dlaní.

,,Asi půjdeme rovně. Nic jiného asi nevykoumáme. Třeba tam potom bude signál." Řekl Tubbo, když se opravdu ujistil, že tam není signál.

,,Tak co jiného nám zbylo." Řekl smutně Ranboo. Začal pociťovat smutek a vztek, že neposlechl Tubba. Kvůli němu jsou teď tady oba zasypaní a bůh ví, jestli je tady někde východ.

,,Stůj!" Zavelel Tubbo, když procházeli cestou. Ranboo se na něj díval nechápavě. Právě se zastavili uprostřed temné chodby, kde nikdy nikdo nebyl a sotva tam šlo něco vidět.

,,Co se děje? Slyšíš něco?" Zeptal se Ranboo a Tubbo zatřepal hlavou.

,,Zdrháme. Teď hned!" Zařval Tubbo a začal ho táhnout pryč tou chodbou.

,,Počkej! Proč?! Co se děje?!" Začal Ranboo panikařit. Ale i tak, stále běžel za Tubbem a bezhlavě ho následoval.

,,Propadá se strop! Nad námi je voda!" Vkřikl Tubbo a zrychlil. Měl lepší smysly, než Ranboo a proto když něco řekne, tak ho většinou poslouchá.

,,To je blbost. Jsme několik set bloků v podzemí, jak by se tady vzala vod-" Nestihl to ani doříct a strop pod nimi se propadl a začala tam téct voda. Ranboo začal křičet a utíkat ještě mnohem rychleji, jelikož voda mu ubližovala.

Jakmile doběhli do rozcestí, jejich cesta končila, protože všechny byly zasypané. Ranboo začal panikařit a slzy mu stékali po tvářích.

,,Je mi to líto Tubbo. Nechtěl jsem nás oba zabít. Je mi to líto." Začal naplno plakat. Tubbo mu jenom nabídl svou útěchu a sledoval, jak se k nim hrne voda.

,,To je v pořádku. Mám tě rád." Nebyla možnost, aby Tubbo tohle přežil. Ranboo zemře po doteku s vodou a Tubbo se utopí. Jaký to romantický konec.

Když Tubo ucítil dotek vody pod nohama a uslyšel Ranboo-ovo zařvaní, více se k němu natiskl a zatlačil mu hlavu do hrudi.

Najednou se mu udělalo blbě. Jakoby se celý jeho svět zmenšoval. Byl najednou natlačený ke stěně a nucený si dřepnout na zem. Okolí ho dotáhlo na kolena a Ranbooa taky.