Poslední zráva
Pamatuju si moje první chatování s Dreamem. Řekl mi, že se jmenuje Clay, ale následně mě poprosil ať mu říkám Dreame. Neměl jsem problém mu tak říkat, ale tohle byla jedna z věcí, které jsem o něm věděl.
Znám ho jako Dreama, ne Claye. Je Dream. Prostě Dream.
Stali jsme se nejlepšími přáteli ihned první den, co jsme si psali. Byl můj chatující přítel. Byl můj nejlepší přítel. Já znám Dreama, ale Dream mě nezná. Zná mě pouze jako Happyho.
Řekl jsem mu to v našem prvním chatu. ,Neplánuju ti říct moje pravé jméno, ale můžeš mi říkat Happy.'
Tohle si budu navždy pamatovat.
Jedna věc, která mě a Dreama nutí občas trošku zanedbávat. Moji rodiče byli vždycky proti tomu, abych měl nějakého chatovacího kamaráda o kterém nic nevím. Prý je to zbytečné a taky hodně nebezpečné. Mohl by mi prý nějak odhalit jeho osobní informace a potom to využít oproti němu a ublížit mu.
Myslím, že kdybych jim to teď řekl se všemi okolnostmi a vztahy, nebyli by naštvaní, že mám chatovacího kámoše, ale byli by zklamaní, že jsem je neposlechl.
Ovšem po tom všem stále nelituji toho, že mám takového kamaráda.
Dream je ten, kdo náš vztah posunuje dál. Stále mě motivuje a udržuje mě se stále smát a nikdy nepřestat. Každé pondělní ráno jdu ven a koupím si jídlo na celý týden, který strávím s Dreamem. Výjimkou středy, kdy točím video a soboty, kdy zásadně streamuju.
Doslova naše životy jsou závislí na sobě. Čekáme, kdo se ozve jako první a potají doufám, že to nebudu muset dělat já, protože neumím začít konverzaci.
Doufám, že nikdy nebudu muset přestat Dreamovi psát. Tyhle slova jsem si říkal, než na Dreama moji rodiče přišli.
Byli naštvaní a zklamaní. Řekli mi, že na psaní s ním můžu rovnou zapomenout. Doslovečně cituji tátu: ,,Georgi Henry Davidsone! Říkali jsme ti, ať neztrácíš čas s cizími lidmi na internetu! Už takhle jsme se ještě nedostali přes to, že jsi youtuber. Pokud chceš, aby jsi stále mohl bydlet pod něčí střechou, přestaneš s tím." Ano, jsou to takové ty rodičovské keci, které slyšel každý z nás, nebo jednou uslyší. Jak rád bych se odstěhoval, ale nemůžu, protože mi je teprve 17. Se školou jsem sekl, kvůli youtubu a kromě Dreama, nemám moc přátel.
Naštvaně jsem to pondělí oddupal do pokoje a rozpleskl jsem se o postel a začal psát Dreamovi poslední zprávu.
Ahoj, Dreamie!
Je mi líto, ale naše chatování musí skončit. Donutil jsi mě si překopat život, za což ti dlužím hodně. Pomohl jsi mi se všim, co jsi mohl, Je mi líto, ale tohle všechno musí skončit.
Známe se přesně dva roky, šest měsíců a dvacet jedna dní. To je dlouhá doba. Jsi můj jediný a i ten nejlepší přítel, kterého mám opravdu hodně rád. Jsi můj nejlepší kámoš.
Bohužel moji rodiče přišli na to, že si spolu píšeme. Opravdu netuším proč, ale zakázali mi ti dál psát a jakmile mi odpovíš, bude velká možnost, že budu nucený si tě zablokovat. Je mi to strašně líto. Nikdy mi nebylo více líto toho, co udělám, než teď.
-Tvůj drahý 'Happy' George
501 Slov
ig: the.guy.nikk
YOU ARE READING
Velká kniha oneshots
Random- Prostě random kniha oneshots o Dream SMP - Budou tady shipy a aji takové něco jako věci ze života...? (Nvm jak to napsat) - Některé z nich jsou celkem nepovedený - Kapitoly na sebe nenavazují, pokud to nebude v názvu napsané - Jinak budou tady pra...
