Pomsta temným

Prolog

Ráno jsem se probudil a nevěřil jsem, že už jsme se zase přestěhovali. S rofinou se stěhujeme každou chvíli. Já, máma a moje malá sestřička máme těžký život. Máma pracuje deset hodin denně, aby nám mohla dát, cokoli budemem chtít. Občas musí pracovat i o víkendech, takže jsem častou s tím malým mrnětem sám doma a hlídám ji. Jmenuje se Lili a jsou jí 3 roky. Vždycky když mě uvidí, začne se smát jako blázen. Stěhování jí vůbec nevadí, protože je roztomilá a každý hned propadne jejímu kouzlu.

Na první pohled našich nových sousedů jsme naprosto normální rodina, která přišla o otce kvůli nemoci nebo nehodě. Jeho smrt se taky dá počítat jako pracovní nehoda, ale ne u ledajaké práce. Spousta generací mužů naší rodiny musí vraždit na objednávku neznámé rasy. Říkají si Dakýnovci. Jsou velmi zvláštní. Liší se od nás jen v něčem. Hlavně v tom, že mají mnohem větší sílu a ostatní schopnosti. Někteří mohou být nadpozemsky krásní a jiní zase mají parapsychické schopnosti. Pokud muži práci vykonávají dobře, jsou bohatě odměněni a nemusí se bát o zdraví své rodiny. Pak tu jsou případy mužů, kteří raději utečou než aby museli vraždit. Dákýnovci si je vždy najdou a zabijí je i jejich milované. Jakmile si jednu rodinu vyberou, musí vraždit dokud nevymře jejich rod. Po tátově smrti měla tahle "práce" přejít na mě, ale má máma je dokázala přesvědčit, aby mi dali čas na trénink. Chodím do školy jako ostatní normální teenageři mého věku, ale sám se potom musím postarat o několik hodin denně tréninku bojových umění, jinak by mohli ublížit mé rodině.

Hned po tomhle návratu do minulosti jsem musím vstávat a jít trénovat. Po tréninku zjistím, že vůbec nestíhám, takže si s nídani beru s sebou. Jedu do školy autem a přitom snídám a ještě nechávám mámě vzkaz na mobilu, aby o mě neměla strach. Ve škole je to super, všichni si stěžujou, že je to pruda, ale já si tady aspoň odpočinu a dozvím se nové věci, takže nemusím myslet na svoje problémy. Když odcházím z oběda, tak mě někdo chytne zezadu. Snažím se s ním prát, ale vůbec to nejde, zdá se, jakoby měli nadpřirozenou sílu. Nestihnu si své únosce ani prohlédnout a už mě hází do auta. Hned mi dojde, že mám průser. Asi si myslí, že nepoznám, kam jedeme, ale hned po třech zatáčkách vím, že jedeme do lesa, kterému se říka les utrpení. Není to oficiální název. Říkají mu tak zdejší lide, kteří věří, že les sám může za všechny zmizení a úmrtí, co se tam staly.

Les je daleko a my už jedeme celé hodiny. Už zastavujemea ihned mě vytahují z auta. Poskytne se mi výhled na nějaký divný podzemní svět. Všichni tady mají tm,avé dlouhé róby a jediné, co z nich jde vidět jsou dlouhé, splývavé a rovné vlasy, které jsou většinou černé nebo tmavě modré.Vedou mě k nejbližší budově. Stojí na sloupech jako kdyby to byl nějaký řecký chrám a je i tak bohatě zdobený. Sedí tam spousta těch zvláštních lidí, kteří mají ovšem sundané kápě. Když si všimnu, kdo sedí nejvýš, hned mi dojde, kdo je můj záhadný ůnosce. Jsou to Dakýnovci.

Doufám, že se Vám to bude líbit, bojím se, že nejsem moc talentovaná spisovatelka votes potěší :3 a komentáře taky :)