,,Isamu,,jak dlouho..." podíval jsem se na Reiku. Podlomili se mi nohy. Tesua už byl samozřejmě pryč.. zaťal jsem pěsti a začal mlátit do země ,,Reiko.." řekl jsem na rozdíl od Isamu tiše. Všechno...je to kvůli mně! Pomalu jsem přešel k němu ,,I-Isamu?" řekl jsem roztřeseným hlasem. ,,mrzí mě to! M..moc mě to mrzí! Je to všechno moje vina!" bál jsem se hlavně jediné věci: že mě bude nenávidět. Opatrně jsem mu dal ruku na rameno, až jsem si ho vzal na klín a hladil po vlasech. ,,Je to moje vina! Pochopím cokoliv mi řekneš.." tiskl jsem si ho k sobě, jako by umíral on.
,,Slib mi, že se ti nic podobného nestane" řekl jsem pevně a pohladil Reiko po hlavě. Ta hlavu zvedla a olízla Arkirovu dlaň. ,,Reiko je v pořádku. Jen jí to škráblo" zvedl jsem se a vzal ji do náruče ,,vraťme se domů" otočil jsem se k němu zády a šel jsem domů.
Jen...škráblo..? (Trolololo XD) zůstal jsem sedět na zemi a zmateně zíral před sebe na Isamu. Vzhledem k tomu, co řekl nevypadá, že mě nenávidí...ale vypadá naštvaně..
Když se tu najednou tak zjevili..snad neslyšel můj dokonalý rozhovor s Tesuem. To by mě zabilo..propadl bych se hanbou, ale co Reika? Byl jsem zmatený, co se jí vlastně stalo...
Ve dveřích stála Alex. Položil jsem před ní Reiko a ona se k ní sehnula. Pohladila ji po boku a umála se na mě. ,,Nic ji není. Přežije to" s úlevou jsem se jí vrhl kolem krku a brečel jsem. konejšivě mě hladila na zádech ,,Není to tvoje vina, pojď k nám" vybídla Akirovi a já se jen pousmál, že ho přijmula do rodiny.
Stál jsem vzadu celou cestu a nic jsem neříkal. Viděl jsem jak se objímá se svou sestrou. Jak mají jeden druhého..pro sebe.. otočili se na mě a Alex mě prostě přijmula. Měl jsem stále vážný výraz, ale bál jsem se. bál jsem se o Isamu. Přešel jsem k nim ,,Isamu, jsi idiot!"
Odtáhl jsem se od sestry a podíval jsem se na něj ,,já vím" a usmál jsem se na něj.
Zatvářil jsem se trochu překvapeně, ale pak jsem se zamračil a podíval se do země. ,,Neměl jsi si brát domů emaře, kterýho vykopli vlastní rodiče a je taky děv-"zarazil jsem se ,,Tch! To je fuk! Prostě tu nechci být, když budu přidělávat potíže!" strčil jsem si ruce do kapes a nasraně čuměl do země.
Alex mě pohladila po vlasech a vstala. Přešla k Akirovi a obejmula ho. ,,Mě rodiče nenáviděli kvůli tomu, že jsem na holky. Alespoň mámě to vadilo. A tak jsem se i s Isamim odstěhovali. Takže pokud si myslíš, že jsi jediný a jsi na to sám, tak se mýlíš. Máš nás!" ,,Reioko" špitl jsem, ale ona kulhala dál k Alex a Akirovi. Olízla mu dlaň a štěkla ,,taky tě tu chce" řekl jsem a usmál se na něj.
,,Isamu" řekl jsem roztřeseným hlasem. ,,Nechci nikomu..nechci ti ublížit" řekl jsem, tiše ,,Jen co jsem přišel...v tom parku, tvé zápěstí, málem jsem tě znásilnil, tvoje hlavs..a teď Reika.." svět se mi mlžil od slz v očích.
,,Spal jsem s tebou a bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil. A od té doby jsem ti dokázal odpustit všechno. Já se a tebe nedokážu zlobit! Ty jsi pro mě všechno" šel jsem k němu ,,Tak chceš se k nám ještě vrátit? Nebo hodláš opustit někoho, koho miluješ? Hodláš jít v cestě peklem? Spát s klukama, které ani nemiluješ?" došel jsem až k němu ,,Nebo chceš být s Alex , Reiko a se mnou?" stál jsem necelý 3 centimetry od něj ,,Miluju tě, ale to ty přeci víš, ne?" a usmál jsem se na něj.
Zcvrkl se mi žaludek. ,,Tak jsi to celé slyšel.." šeptl jsem ..Ale já tě taky miluju.." při těchto slovech jsem ho objal ,,Mrzí mě to! Všechno!" šeptl jsem mu do ramene. Odtáhl jsem se a pohladil ho po tváři ,,Jsem rád, že...prostě si tě ohlídám! Jo! Už se ti nikdy nic nestane! Nedovolím to!" Isamu se usmál. Jeho rty mě lákali pokaždé, když se usmál neo mluvil. Přejel jsem po nich palcem a políbil ho.
Přitáhl jsem si ho k sobě blíž a ruce jsem zabořil do těch jeho havraních vlasů. Konečně ho můžu zase cítit. Konečně je se mnou. Víc jsem se k němu přitáhl a vdechoval jeho vůni. ,,Přece jsi to slíbil. ,navždy spolu' to je náš slib. Nebo jsi už zapoměl?" odtáhl jsem se od něj a podíval jsem se mu do očí.
