Zrovna jsem venčil svého vlčáka. Byl večer a já s ní šel černým parkem, který byl osvětlován pár lampami. Za sebou jsem uslyšel kroky a Reiko začala vrčet. Klekl jsem si k ní a obejmul okolo krku. Ona si stoupla, tak aby mě ochránila a zpoza stromu vyšla vysoká postava. Víc jsem se k ní přitiskl a pevně jsem zavřel oči.
Ležel jsem vzadu v parku na lavičce a pokoušel se usnout. Vzbudil mě nějakej čokl, co štěkal a vrčel. Otevřel jsem s námahou oči. Nějakej roztomilej blonďáček se k tomu psovi tiskl. Co blbne? Až pak jsem spatřil temnou postavu, co se k nim přibližovala. Znal jsem ho.. je to Hadeki..ale proč ten blonďatej tlačí k psovi a nic neudělá?! To neuteče? Bože...rozespale jsem se posadil a protáhl. Pak jsme uslyšel výkřik. On ho pořezal.. Tak dost! ,,Hej Hadeki! Dost, nech ho!" vstal jsem a vydal se k nim.
Ležel jsem na zemi a z tváře a zápěstí mi tekla krev. Reiko štěkala na toho ,kluka' a stála přede mnou. Vedle toho kluka se objevil další. Co se to tu děje?! Chtěl jsem vstát, ale spadl jsem zpět na zem. Do očí se mi hrnuly slzy. Proč sakra brečím?! Vždyť už mi není 10! znovu jsem se snažil postavit, ale marně. Reiko přestala štěkat a přiběhla ke mně. Začala mi olizovat rozřízlé zápěstí, které mi neustále krvácelo. Druhou rukou jsem ji hladil po hlavě.
Vyčítavě jsem se na Hadekiho podíval ,,Ten u sebe ni nemá..snad jen toho psa.." vysvětlil jsem. Hadeki mě probodl pohledem ,,Fajn, ale příště se mi do toho nepleť!" odplivl si. Podíval jsem se na svíjejícího chlapce a pousmál jsem se. Sklonil jsem se k němu a čokla odstrčil. Ale ten se po mě ohnal ,,Kšá!" sykl jsem na něj, ale on zůstal u svého pána. No nic...trochu jsem kluka osahal ,,Fakt u sebe nic nemáš, co?" stále jsem se usmíval.
Celý jsem se klepal. Studený, stříbrný křížek mě studil na hrudi. ,,Reiko.." špitl jsem tak, aby to slyšela jen ona. Ta skočila na toho kluka, který klečel vedle mě a kousla ho do ruky. Snažil jsem se postavit a utíkal jsem ke stromu, na který jsem vylezl. Reiko běžela pryč - nejspíš domů. Vylezl jsem až nahoru a sedl jsem si na tlustou větev. Prohrábl jsem si svoje špinavé blond vlasy od hlíny a prachu.
,,Sráči!" chytl jsem se za ránu ,,Tak já...já tě zachráním a ty...ty na mě pošleš toho ČKLA?!" doplazil jsme se ke stromu a sedl si pod něj. ,,Stejně někdy slezeš..." sykl jsem. Seděl jsem tam několik dlouhých minut a stále krvácel. ,,Nechtěl jsem tě vystrašit.." promluvil jsem. ,,Víc jak týden jsem nejedl..rodiče mě vykopli, takže...no..omlouvám se"
Z kapsy jsem vytáhl sušenku a hodil ji po něm. Opřel jsem se o kmen stromu a nohama houpal sem a tam. Ruku jsem nechal ležet dolů a já cítil tekutinu, která mi tekla po zápěstí dolů. Zavřel jsem oči a usmál se.
Něco po mě hodil. Chtěl jsem ho okřiknout, ale pak jsem si všiml! Snickers! Skočil jsem po kořisti a ona ve mně hned zmizela. Podíval jsem se nahoru a usmál se. Měl zavřené oči a z ruky mu pořád kapala krev. Podíval jsem se i na svojí ránu a uchechtl se. ,,Tak už slez..neboj se! musíme něco udělat s tvojí ránou..
Usmál jsem se, otevřel jsem oči a pomalu jsem se postavil. Slezl jsem ze stromu a podíval se na něj. Byl jsem necelé 3 cm menší než on, ve tmě jsem si všiml, že má krátké, černé vlasy. V odlesku měsíce jsem zahlédl, že mu okolo krku a rukou vysejí řetězy. Natáhl jsem k němu zdravou ruku ,,Jsem Isamu, asi jsme nezačali moc dobře" a usmál jsem se na něj.
,,Hm..ty mluvíš" ušklíbl jsem se ,,jsem Akira" usmál jsem se i já a taky mu podal ruku ,,A neboj ten kluk už tě nechá na pokoji, o to se postarám!" klekl jsem si, sundal ze svého zápěstí obvaz a začal zavazovat to jeho. Zvedl jsem oči, když jsem dovázal a věnoval mu menší polibek na hřbet ruky. Pak jsem se postavil ,,Promiň.." usmál jsem se ,,Rád jsem tě poznal...I..samu" koktal jsem ,,Tak..asi půjdu, díky za Snickers.." poděkoval jsem a otočil se na odchod.
