Znám jednu osobu,
co pro mě je nedosažitelná.
Že láska pro ni by se dala považovat za chorobu,
protože ta osoba je přenádherná.
Tak nádhera že v ni ani nechci věřit,
ale byla bych jí ochotná celý svůj život svěřit.
Je tak vzdálená,
a ani neví že existuji.
Ale přesto se mi z ní podlamují kolena
a nutně ji potřebuji.
Miluji ji celým svým srdcem,
je pro mě měsícem i sluncem.
Prý je to jen platonická láska,
ale já doufám že je to má spřízněná duše.
Věřím že to není jen nějaká páska,
co přez oči mám.
Neříkám to jen tak bezduše,
to vám tady přísahám.
Ta osoba je pro mě nedosažitelná,
a já jsem pro ni neviditelná.
