Kluk z pobřeží Lilie

Tobias Smith

Slzy mi nepřestávaly téct po tvářích, a to už odešel.. kroutil jsem se v bolestech celého těla v rohu pokoje a brečel jako malé děcko.. to nebylo dobrý.. To nebylo KURVA dobrý!

,,Dane?"
•••
,,Dane?"
•••
,,Kluku? Haló, všechno v po-"
•••
,,DO HAJZLU!"
,,Dane?! Si v pořádku?!"

Známé hlasy podrazáků se rozezněly pokojem.

,,Běžte všichni do hajzlu! Nechte mě už kurva bejt!" Zakřičel jsem Technovým směrem se slzami v očích a schoulil se do kouta ještě víc. Techno mlčel a za ním se vynořila Nikki.
,,Jak..jak-jste,..mohli?" Vykoktal jsem slabě a povolil celé tělo, křeče však neustávaly a já se rozkřikl po pokoji bolestí. Neměl jsem ani na jednoho zkurvenou trpělivost nato pochopení. Křečovitě jsem se opřel o zeď a za její pomoci jsem se dostal v bolestech na nohy. ,,Vy-vy! Kdo si kurv-" můj nedokončený a nenávisti plný proslov přerušily znova a opět moje kolena. Jak já je nesnáším.

Spadl jsem na zem a praštil se při pádu do hlavy.. cítil jsem jak ležím v jezírku vlastní krve a usmívám se...
Začíná se ze mě stávat šílenec.. už pomale šílím..
,,A já tupec vám věřil." Zasmál jsem se nahlas, mezitím co Techno zvedl moji hlavu a položil si ji na jeho kolena. Smál jsem se na celou místnost a a u toho jsem brečel. Už teď jsem zněl jako naprostý šílenec. Kolem se rozlehlo ticho a mě na tvář dopadla kapka vody.
Slza..

Technovi tekly slzy proudem a já se jen bláhově usmíval. Do vlasů mi šeptal omluvu a Nikki vedle něj ronila slzy též.
Člověk je ani nesnášet nedokáže, jednomu by to přišlo sobecký.. nechat je tady žít s tím co udělali.. by bylo nejlepší.
Stejně jsme všichni ke konci stejní..

•••

Vzbudil jsem se u Techna v posteli, sám majitel postele se v ní ovšem nenacházel. Seděl neklidně u stolu a jeho nízko posazené brýle na čtení by mu mohly spadnout z nosu.
Když jsem se pokusil vstát, hekl jsem a Techno se na mě škubavě otočil a oddechl si. Lehce s prosbou v očích se usmál a chystal se že něco řekne.
,,Neodpustím." Řekl jsem zkroušeně, jako bych o tom sám nemohl rozhodnout a Techno přikývl. ,,Chápu..a promiň." Lehce natočil hlavu a mě bylo jasné na co se ptá. Rukou jsem si spravil vlasy a uvědomil si, že ruce už nemám svázané. ,,Ano prosím." Techno se rychle zvedl od stolu a podal mi nové oblečení. Pomohl mi se zvednout z postele a dokulhat se v křečích do koupelny.
Když jsem z koupelny vylezl, seděl jsem ustrašeně na posteli a prohlížel si Technovu zamračenou tvář, přitom jak ryl do papíru nějaký vzkaz, do pokoje přišla Nikki.
,,Je tu Tobias!" Usmála se na Techna a ten sebou škubnul a uklidil co nejrychleji papír.
Tobias.. krásné jméno, krásného člověka-POČKAT ON JE TADY!
S kvapem jsem se zvedl a málem sebou znova praštil o zem, kdyby mě Techno na poslední chvíli nechytl pod ramenem a nezačal vláčet mimo jeho pokoj.

Ano já žiju jak neuvěřitelný. (Character ai mě celkem pohltil) jinak jak se máte?