Monolog

573 20 1
                                    

Dneska je prvního září ale já se na školu vysrala a je to pro mě jako každý ujiný den. Dneska ale nastupuju do nový práce. Vždycky jsem chtěla tetovat a teď to konečně budu dělat. Táta mě do zdravotky nutil ale však je to můj život ne? Probudila jsem se ve tři ráno. Skoušela jsem usnout ale nešlo to. Tak jsem šla do kuchyně a udělala si kakao, a šla na balkon. Sedla jsem si na schůdek a koukala na hvězdy. Pomalu jsem pila teplé kakao aby jsem se zahřála. Tak už není takové teplo žejo je začátek září. Snažím se najít souhvězdí. "Támhle je malý vůz ale kde je velkej?" Řeknu si pro sebe. "Támhle" uslyším za sebou. "Kubo, já tě zbudila co?" Usmál se a sedl si na schůdek vedle mě. "Ne nevzbudila, z ničeho nic jsem se probudil a ty si nebyla vedle mě. Tak jsem se šel podívat kde si, a ty si tady." Pousměju se a položím si hlavu na Kubovo rameno. "Miluju tě" řeknu tišeji, "já tebe taky" řekne a položí mi ruku na stehno.

Dalo by se říct že to tady končí, ale ne, tohle je jen začátek našeho malého románku který začal jako nevynné kamarádství. Určitě zažijeme plno společných hádek a starostí, ale i tak tě budu milovat Jakube Vlčku.

Kráska / YzomandiasWhere stories live. Discover now