Bolela mě hruď a lístky se začali shromažďovat i u mě v pokoji a okolo postele kde jsem proležel hodiny ale vím že to ničemu nepomůže. Buď mi ji Ariko opětuje a nebo se stane to co nechci.....zemřu.
,,Ne, nesmím arghhhhh...myslet na tohle." Řekl jsem si po sebe a při tom se rozkašlal.
Dny běželi a má bolest se blíží k závěru a já se už konečně budu muset smířit s tím že mou lásku nikdo neopětuje. Budu sám až do své smrti. Najednou zase vykašlu další várku lístků a i krev.
Bolest v plicích byla čím dál větší a mně se víc a vic špatně dýchá. Svírá se mi hrdlo pokaždé když se snažím vyslovit jeho jméno a můj dech se pomalu vytrácí. Ariko je teď určitě doma a má se dobře. I přesto že mě odmítl, ho mám rád hrozně moc.
Někdy si přejí abych ho v životě nikdy nepotkal ale kdyby se to splnilo tak se asi nikdy nezamiluji a to je to po čem jsem vždy toužil takže bych lásku vůbec nepotkal. Nikdy jsem jako malý nevěděl co chci a když teď něco chci a dostanu to, tak si přejí abych to už neměl.
O dva dny později sedím v koupelně a uslyším cinknutí zprávy na mobilu ležícím na poličce. Zvedl jsem se a skoro bez síly si ho vzal do ruky a opřel sedím o dveře. Přišla mi zpráva od Arika.
Psal:
Doufám že se už nikdy neuvidíme. Už za mnou nikdy nechoď.
Já jsem mobil upustil na zem a sesunul se po futrech na ledovou zem. Nezajímá ho co mi je a ani mě nechce vidět, už nikdy? Nemohu dýchat a z posledních sil vykašlávat hromádku rudých lístků které se rozletí kolem mě.
Teď to bude asi konec na který čekám.
Doufám že se nic takového nikomu už nestane.
Sbohem......
16.5.2023
YOU ARE READING
Poprvé a naposled <DOKONČENO>
Short StoryNikdy bych nevěřil že je to pravda ale teď už vím že v tomto světě je vše možné. Tento příběh je o mně a mě lásce k člověku který mě odsoudil.
