Airi x Tokyo Revengers (FF) -PROZATÍM POZASTAVENO-

4. utěšování

pohled Airi:

Slzy mi nekontrolovatelně tečou a nejdou nijak zastavit.

Převléknu se a než si nandám horní část pyžama, ještě si sundám obvazy z hrudníku. Jdu si lehnout do postele a pokusím se usnout, jenže pořád brečím a přemýšlím co dál. Proč je život tak těžký.

V tom uslyším motorku. Chvíli potom cvaknou dveře a někdo jde nahoru po schodech. Najednou se ozve něčí hlas.

"Eeeh Alexi? Myslíš, že bych mohl jít dál? Mám o tebe starost." řekl někdo, asi Smiley. A sakra. Co mám teďka jako dělat?

Začnu zuřivě přemýšlet. Tohle je Smiley, kámoš a osoba, které hned po Kazutorovi, nejvíce důvěřuji. Znám ho, takže to risknu a budu doufat, že všechno dopadne dobře.

Otevřu dveře a první co uvidím je jeho úsměv a ustaraný obličej. Hned mě obejme.

"Shh. To bude dobrý." začal mě utěšovat. "Alexi, vím že se to teď asi úplně nehodí, ale ty jsi holka, že?" řekl. "J-jo. J-j-jsem. J-já vám to n-nemohla říct. P-p-prot-to....... protože.." rozplakala jsem se ještě víc. "Neboj, nic se ti nestane. Ne když jsem tu já. Můžeš mi říct cokoliv, vždyť to víš." řekl.

Potom mě vzal a odnesl na postel. Tam jsme se posadili. Já ho pořád objímala a vzlykala mu do trička.

"J-já vám to nemohla říct, p-prot-tože on-n mi v-vyhrožoval, že m-mě zabije a já se bála." hlesnu a obejmu ho ještě pevněji.

"Kdo ti vyhrožoval?" zeptal se. "K-kisaki. Můj bratr." odpovím.

pohled Smileyho:

Kisaki. Kisaki. To jméno mi přijde povědomé. Radši to nechám být, tohle vypadá jako rodinná záležitost. Pokud to ale bude tak hrozné, tak jí pomůžu, ať bude chtít nebo ne.

"A, ty se jmenuješ Alex, anebo máš jiné jméno?" zeptám se opatrně. "A-airi, doopravdy se jmenuji Airi. Airi Kisaki. J-já se musela skrývat. Nechtěla jsem, aby mě našel a ubližoval mně a lidem na kterých mi záleží. Moc se o-omlouvám, že jsem nic neřekla." řekla. "Airi. Moc hezké jméno. Já se od ní odtáhl a přikryji ji dekou. Ještě tam sedíme tak půl hodiny a snažím se jí přivést na jiné myšlenky. Pořád ji objímám a utišuju .Když už nebrečí a je tak nějak v klidu, tak se zvedám a odcházím ke dveřím a u toho říkám.

"Máš v plánu říct klukům, že jsi holka? Myslím, že je dobré, aby to věděli, ale nemusíš jim to samozřejmě říkat, jelikož je to tvoje věc a mě do toho nic není."

"No, mám v nápad jak jim to říct, ale nejsem si tím jistá. Napadlo mě to že........................................................

pohled Airi:

Než Smiley úplně odešel, tak jsem mu sdělila svůj nápad a on mi pomohl doladit detaily. Potom odešel k sobě do pokoje a já po chvíli přemýšlení usnula do bezesného spánku.

Ahoooj, tak a je tu další kapitolka. Snad se Vám bude líbit. Jinak chci moc poděkovat všem co tohle čtou, hodně si toho vážím. Budu ráda za jakýkoliv komentář i radu. Mějte se hezky a užijte si víkend.

Sayonara

(469 slov)