Airi x Tokyo Revengers (FF) -PROZATÍM POZASTAVENO-

3. znova ne, prosím

pohled Airi:

"Hej kluci." zavolala jsem. " Už pojedu domu. Mám připravit večeři, nebo si koupíte něco po cestě?" zeptala jsem se. " V poho, něco si dáme po cestě, ale mohl bys prosím nakoupit? Ať máme jídlo na snídani a oběd." odpověděl Smiley.

"OK. Ještě někdo něco?" "Asi, ne. Díky." odpověděl Mikey.

A v kolik se tak nějak vrátíte?" zeptala jsem se. "Nejspíše kolem půl jedenáctý. řekl Mitsuya

"Dobře. Tak čau!" zakřičela jsem ještě na Bajiho, Paha, Chifuya, Drakena, Mucha a Angryho, kteří hrají beach volleyball. Chifuyu mi zamával a já nasedla na motorku a rozjela se z pláže do nějakého menšího obchodu.

Když jsem vešla spatřila jsem někoho, koho jsem už nikdy nechtěla vidět. 

TETTU KISAKIHO!

Snažím s ho ignorovat, vezmu košík a začnu do něj skládat potraviny. U pokladny se znovu potkáme a tentokrát mě nepřetržitě sledoval. Když platím, už v obchodě naštěstí není.

Vyjdu ven s taškami v ruce směrem k motorce. U ní stál Kisaki a nejspíš na mě čekal. Dojdu k němu a on mě hned chytne pod krkem a táhne do temné uličky. Upustím nákup a on mě přitiskne ke stěně.

"Ahoj Airi. Chyběl jsem ti? řekl zlověstným hlasem. Mám z něj takový strach, že ho nedokážu uhodit, natož mu odporovat nebo se bránit.

"N-nech m-mě" vykoktám.

"Ale ale, tady má někdo strach. Teď mě dobře poslouchej! Vím, že jsi třetí nejdůležitější člen tomanu. Mám své plány, takže jestli se mi budeš stavět do cesty, tak víš co tě čeká. A nezapomeň na naši dohodu!" začal se smát šíleným smíchem. Pustil mě a odešel. Já spadla na zem.

Začalo se mi dělat špatně. Od toho incidentu před třemi lety trpím úzkostmi. Dříve to bylo mnohem častější a horší, ale časem se to začalo srovnávat. Už dlouho mi nebylo takhle zle.

Chvíli sedím na zemi a přemýšlím co budu dělat. Zvednu se, seberu nákup ze země, sednu na motorku a jedu domů.

Tam vše uklidím a jdu k sobě do pokoje.

V domě se mnou ještě bydlí: Mikey, Draken, Baji, Chifuyu, Mitsuya, Mucho, Smiley a Angry. Po levé straně mého pokoje bydlí Mitsuya, naproti Angry a Smiley a napravo Chifuyu. Mikey, Draken a Baji bydlí v přízemí. 

Zavřela jsem a zamkla dveře, opřela jsem se o ně a začala nekontrolovatelně brečet. 

Tohle nejspíš nebude náhoda, že potkám svého bratra poprvé za tři roky a náhodou ještě ve výročí jejich smrti. Co zamýšlí?

pohled Smileyho:

Přijde mi, že je Alex nějak mimo. Vždy byl takový odtažitý, ale dnes to bylo jiné. Jako kdyby se něco stalo a chtěl být sám.

Mám o něj strach. Vždy jsme byli dobří přátelé a já tak trochu doufal i v něco víc. Záleží mi na něm.

Takže se v devět hodin odpojím od kluků, pod výmluvou že už jsem unavený a chci si jít lehnout.

Jakmile dorazím před barák, zaparkuju motorku a jdu dovnitř. 

Jdu po schodech nahoru a slyším vzlyky. Co se mu asi tak stalo? Pokusím se otevřít dveře, jenže jsou zamčené.

"Eeeh Alexi? Myslíš, že bych mohl jít dál? Mám o tebe starost." řeknu. 

Chvíli čekám, ale najednou uslyším cvaknutí zámku. Vejdu dovnitř a..................

Tady to utnu. Ahoj, je tu další kapitolka. Doufám, že se bude líbit. Vůbec jsem nestíhala psát, hlavně kvůli škole. Ale pokusím se vydávat alespoň 1 kapitolu týdně. Jinak moc děkuju za 66 přečtení a 8 hvězdiček, moc si toho vážím. Díky

Sayonara

(539 slov)