Potkali se v lese - Pozastaveno!

část 5.: Světýlko

  Celý den lilo, jako z konve. Po snídani se vydali na cestu a všudypřítomný déšť udržoval ve skupině pochmurnou náladu. Naštěstí se jim podařilo narazit na cestu, takže alespoň věděli, že tudy musí čas od času někdo projet. K večeru už nepršelo skoro vůbec a s posledními slunečními paprsky přestalo pršet úplně.

Slunce zašlo a na jeho místo se vyhoupl měsíc společně s hvězdami, který byl v tuto chvíli jediným zdrojem světla. I když možná ne tak úplně jediným. Nedaleko místa, kde se nacházeli, totiž hořel oheň. První to světlo kupodivu zahlédl Marigold, který byl celou tu dobu ponořen do vymýšlení nové balady. Všichni se rozhlédli po svých společnících. „Měli bychom se tam jít podívat." Řekla pevným hlasem Ciri a dala si ruce v bok. Většina zareagovala kývnutím hlavy a ten zbytek – skládající se ze dvou členů – nereagoval.

Nad ohněm vysel kotlík, velký, jako by v něm snad něco vařili obři. Kus dál od ohně a čtyř velkých kamenů, byla prázdná, dost bytelně vypadající ohrada. 

Marigold v závěsu s Ciri opatrně opustil křoví, v němž se celá skupina skrývala. Náhle se však ze tmy vynořil jakýsi odporný tvor. Pokud příběhy nelhaly a pohádky popisovaly správně, měl to být zlobr. 

Do jedné ze svých odporných pracek chytil překvapeného Marigolda a do druhé Cirillu, která nestačila zareagovat. Na pomoc se jim chtěli okamžitě vrhnout Geralt, Arno a Altaïr, jenže dva z nich byly odchyceni dalším zlobrem, který se odněkud vynořil. 

Nakonec už nestačili udělat nic ani Ezio s Geraltem. Ze všeho nejvíce všechny štvalo, že při chycení jim z rukou vypadly zbraně a konkrétně asasíny, že zlobři je chytili tak šikovně, že ani své skryté čepele nemohli použít.

 „Copak to tu máme, Berto?" Optala se stvůra svého kolegy, který s lehkým a odporným úsměvem na tváři odpověděl: „Vypadá to, jako lidi. To si pošmáknem, chlapi!" Zlobři se rozchechtali a začali je přivazovat ke kmenům dvou mohutných stromů. 

K jednomu byli přivázáni Geralt, Arno, Marigold a ke druhému pak Ciri a Altaïrem a Eziem. Dva ze zlobrů se posadili na velké kameny a třetí někam zmizel. V kotli se cosi vařilo a obludy o něčem diskutovali. Nikdo jim však nevěnoval příliš pozornosti, jelikož se všichni snažili uvolnit provazy, které je drželi připoutané u stromů. 

Třetí zlobr se po vcelku krátké době vrátil se dvěma poníky. Krátury opět začali o něčem žvanit a třetí zlobr znovu zmizel. 

Arno jim nevěnoval ani trochu pozornosti, jelikož se mu konečně podařilo dostat levou ruku do úhlu, ve kterém ji potřeboval mít, aby jeho pokus vyšel. Trhnul zápěstím a ozval se zvuk tasené čepele. Geralt ten zvuk zřejmě zaslechl, protože se podíval na místo, odkud zvuk vyšel, na Arna a následně se zeptal: „Co je to za zbraň?" Arno, který se zatím neúspěšně snažil přeříznout lana, se na zaklínače ani nepodíval a odpověděl: „Skrytá čepel. U nás asasínů dosti užívaná zbraň." Marigold hned zareagoval otočením hlavy a nechápavou otázkou: „Asasínů?" Asasín řekl pouze: „Na vysvětlování teď není čas." Provazy stále nechtěli povolit a Arno měl chuť toho snažení nechat. Jenže věděl, že kdyby toho přeci jen nechal, skončili by všichni v žaludcích těch zapáchajících zlobrů. 

Třetí obluda zvaná Tom se vrátila s dalšími dvěma poníky. Asasín viděl i cítil, že lana povolují a to jej přinutilo se pousmát. Na chvíli zvedl oči od provazů, aby zkontroloval okolí, jenže pak si všiml jakéhosi človíčka na druhé straně ohně. Poníci začali potichu řehtat a asasín lehce drcnul, jak do Geralta, tak i do Marigolda a pohybem hlavy naznačil, kam se mají podívat. 

„Mám halucinace nebo tam u těch zvířat někdo chodí sem a tam a snaží se je pustit z ohrady?" Ptal se nevěřícně Arno, neustále zírajíc na človíčka. Geralt zakroutil hlavou a potichu odpověděl: „Ne. Taky toho človíčka vidím." 

Obludy začaly diskutovat snad ještě hlasitěji, než předtím. Asasín se vrátil k přeřezávání lan a dva jeho spoluvězni u tohoto stromu stále sledovali dotyčného na druhé straně ohniště. 

„Hele! To je můj GROG!" Rozkřikl se náhle Berta, když Vilda vzal do ruky jakýsi velký dřevěný korbel. Človíček se dostal za zlobrovi záda a podle všeho zamýšlel mu sebrat něco na způsob nože, jenže o chvíli později už ho nevědomky onen zlobr chytil, když si bral jakýsi kus hadu představující kapesník. Vysmrkal se do človíčka, ležícího na hadru a vykřikl: „Ááá, do háje! Berto, koukni, co mi to vylítlo z nosu! Má to ruce a nohy a všechno!"

„Co to je?" Ptal se okamžitě Berta, nahlížejíc mu přes rameno a Vida pokračoval: „Já nevim, ale nelíbí se mi, jak se to kroutí!" S těmito slovy ho hodil na zem a kapesník uklidil zpátky za opasek. Tom, držíc v ruce cosi, co má být nůž, přiskočil o kousek blíž k onomu stvoření a začal se ptát: „Co seš zač? Přerostlá veverka?"

„Jsem Lupič, eeáá Hobit." Ono eeáá mělo znamenat něco jako rychlé vzpomínání na to, co vlastně je. Vilda se ptal, jako další: „Lupič Hobit?" Následně opět pokračoval Tom: „Dá se to vařit?"

„Můžem to zkusit!" Odpověděl Vilda a následně se odehrál menší hon na Hobita. Arno nedával příliš velký pozor, na to, co zlobři říkají, místo toho se mu už skoro podařilo přeřezat lana. Tom Lupiče/Hobita chytil za nohy, zvednul do vzduchu a zeptal se s nožem namířeným na jeho hlavu: „Courá se tu víc takových, jako ty a lezou, kam nemaj?"

„Ne." Odpověděl rychle mužíček.

„Vono to lže! Podrž to pěkně nad ohněm. Však zazpívá!" Nic z toho však onen zlobr nestihl udělat, jelikož se z křoví vyřítil trpaslík, sekl Vildu mečem dvakrát do nohy a vykřikl: „Pusť ho!" Zlobr sice zezačátku nechápal, ale po zopakování Hobita na onoho trpaslíka odhodil. Z lesa začali vybíhat další trpaslíci. Celkem jich bylo i s Hobitem čtrnáct. Arno měl chuť zavýskat radostí, jelikož se mu konečně podařilo přeříznout lana a tím vysvobodit všechny tři z provazů. Rychle vstali, Geralt našel meče, Marigold se i se znovunalezenou loutnou opět ukryl a Arno osvobodil zbytek z jejich skupiny. Vzápětí už se všichni vrhli do boje a Arno měl stále pocit, že se zbláznil. Nejprve se objeví v cizí zemi, následně ses setkává s lidmi z jiných světů a nakonec ho zajmou zlobři, proti kterým má nyní bojovat a trpaslíky. 

Tiše se pomodlil k bohu, aby mu do cesty už nevstupovala další překvapení a vrhnul se do boje. Rozeběhl se přímo proti zlobru, který jej předtím chytil a pořádně ho mečem sekl do odporné, tlusté a smradlavé ruky. Tím na sebe stáhl jeho pozornost, takže dal pokoj dvoum trpaslíkům a Altaïrovi, který mu následně uštědřil pořádnou ránu na zádech. Geralt s Ciri a několika dalšími trpaslíky se snažil skolit Toma a ostatní pobíhali od zlobra ke zlobru, tam, kde jich bylo nejvíce za potřebí.

Arno se saltem vyhnul zlobrově ruce a po dopadu na pevnou zem si všimnul, jak jedna z příšer chytila trpaslíka s dlouhými černými vlasy a zvedla jej do vzduchu. Trpaslík bohužel upustil svou zbraň, takže se marně snažil dostat ze zlobrova sevření. Na nic nečekal a rozeběhl se ke dvojici. Kreatura si jej nevšimla. S rozběhem vyskočil, seshora zasekl zlobrovi zbraň do ruky, okolo které se přehoupl, jako na hrazdě a společně se svým mečem zas seskočil dolů. Příšera trpaslíka pustila, zařvala a chytila se za svůj pařít. Arno na nic nečekal a vrhnul se s Eziem, který se zde náhle objevil proti zlobrovi.