Dívčí škola slečny Smith

chapter 3

Když nad tím tak přemýšlím, nemusí to být tak zlé tady. Vypadá to celkem útulně. Ale to se na jednu stranu těžko posuzuje. Stála jsem opřená o furta pokoje, ve kterém byla Jayme přes školní rok ubytovaná společně s naší spolužačkou Jess. Dejme tomu, že to byl zajímavý pohled, protože jsou obě naprosté opaky. Jayme má vždy vše uklizené, Jess je bordelářka. Jayme je za normálních podmínek klidný člověk, Jess dost energická a nerozhodná. Takže si asi dokážete představit, jak zmateně vypadá jejich pokoj, a jak často se o věcech dohadují. Je to ve finále, jako když šoupnete dva sourozence do jednoho pokoje.

I přes jejich zmatený pokoj vypadal útulně. Dvě jednolůžkové postele, mezi kterými se rozkládal dřevěný noční stolek. Vlevo od dveří u vysokých, ale útlých oken stály dva stoly. Jeden uklizený a srovnaný - stůl Jayme. A druhý, na kterém se válely poházené papíry, čisté i špinavé oblečení a ohryzek od jablka - stůl Jess. A vpravo od dveří ležela skříň, rozdělena na dvě časti, každá pro jednu, malá kuchyňka a dveře do koupelny.

Jak jsem tam tak stála a pozorovala studentky, co se vraceli do svých pokojů po obědě a nevrlou Jayme, která se snažila najít peněženku pod hromadou oblečení, které jí na JEJÍ postel naházela Jess, přemýšlela jsem, proč si na to tady všichni tak stěžují. Pokoje jsou moderně vybavené a vše poměrně uklizené. Ale zase kdybych si měla vybrat, tak jsem ráda, že mám doma svůj vlastní pokoj, kam mi nikdo neleze.

Jayme se převlékla do běžného oblečení a sbalila si vak. Když jsme procházeli školou k hlavnímu vchodu, chodby již zely prázdnotou. První školní den se vždy ruší odpolední bloky, aby se toho na studenty nenavalilo hodně. Venku déšť ustál a zbylo po něm už jen pár kaluží, mezi kterými jsme se jako jediný šílenci, co se vydali po takové průtrži ven, museli prodírat k nám domů. Ale jinak bylo příjemně. Já si v ruce nesla tu smradlavou uniformu na sebeobranu z minulého roku a Jayme spokojeně šlapala vedle mě těch dvě stě metru.

...

"Jakou si dáš?," ptala se Jayme, která už počítala s tím, že bude objednávat. Protože já a cizí lidi - blé. "Nevím třeba vanilkovou," odpověděla jsem lhostejně a položila jsem si bundu na židli vedle mě. Jayme nadzvedla obočí. "Vážně? Vanilkovou, máš tady na výběr z třiceti zmrzlin a ty chceš tu nejobyčejnější, co tady mají? Navíc sis ji dávala vždycky." Nadzvedla jsem ramena. "Hádám, že jsem konzervativní člověk." Jayme šla objednat a já šla na záchod. Původně jsme měli v plánu si dát zmrzlinu venku na náměstí, to nám ovšem počasí zhatilo. Proto jsme se rozhodly, že půjdeme do naší oblíbené kavárny.

Když jsem se vrátila, Jayme už seděla u našeho stolu stojící přímo u vitríny kavárny s tří kopečkovou zmrzlinou před sebou a pozorovala skrz sklo déšť, který mezitím co jsem byla na záchodě, znovu začal. Posadila jsem se a užďoubla si trochu zmrzliny. Jayme nic neříkala, tak jsem začala já. "Mezitím co ses vykecávala s Katrin, jsem já mluvila s Laurim. A hádej co. Řekl mi, že mně nic říct nemůže a jestli chci něco vědět, že se musím zeptat mamky." Až když jsem to dořekla, všimla jsem si, že mě Jayme vůbec neposlouchá. "Jayme?," oslovila jsem ji. Cukla sebou a upřela na mě zmatený pohled. "Posloucháš mě?," zeptala jsem se. "Ano." Lhala. "Co tě tam tak zaujalo?" Zaměřila jsem pohled ven. Nejdřív jsem viděla dvě babičky, co se rychlou chůzí snažily co nejrychleji dostat se do sucha. "Nic," odpověděla nevinně Jayme. A pak jsem je zahlédla. Skupinku kluku sedící na lavičce pod přístřeškem. "No fuuuuuj," zasmála jsem se. "Tak který z nich?," provokovala jsem. Jayme celá zrudla. Vzala lžičku a začala dloubat do její zmrzliny. "No, já jsem si v létě psala s jedním klukem. S tím vysokým." Ušklíbla se. "Jak říkám fuj." Zalitovala jsem ji a to o to asi ani nestála. "Jak se jmenuje?" prohlížela jsem si ho se znechuceným výrazem. "Adam," řekla s úsměvem, který ji hned opadal potom, co uviděla můj obličej. "Hej, nemůžu za to, že se ti nikdy nelíbil žádný kluk," ohradila se. "Tak taky jsem teprve v prváku, mám času dost. Každopádně, zpátky k tématu. Co si myslíš o tom zavření lesa?" Nechtěla jsem to dál řešit. Ještě bychom se mohli dostat někam, kam bychom nechtěli. Jayme si povzdechla, ale nic nenamítla. "Upřímně nevím, slyšela jsem, jak si o tom povídají holky. Říkali, že by to mohlo být třeba přemnožení nějakého hmyzu nebo tak." Zamyslela jsem se a pak prohlásila: "Zní to logicky, ale nedávala smysl. To by se nám přece nebáli říct. Ne, to není žádný hmyz. Třeba se tam stal nějaký útok nebo něco mnohem horšího.