ZE ŽIVOTA ALEX:Nezapomeneme

Nezapomeneme - 5.díl

Tento díl bych chtěla speciálně věnovat Aničce Vosecké a Nici Petříkové , které horory milují <3 .

Bylo za pět minut dvanáct a my se konečně zvedli a šli vše připravovat do vedlejší místnost. Usadili jsme se zapálili svíčku a dali jí doprostřed kruhu.

Rozbušilo se mi srdce a měla jsem smíšené pocity nevěděla jsem jestli se mám bát nebo být natěšená. Po mé pravé ruce seděl Kristoff po jeho pravé ruce Josh. Po Joshově pravé ruce Angee. A nakonec Jack. 

Položili jsme si do klína papírek kde jsme měli připravenou řeč , kterou sepsal Josh,a začali jsme společně číst.......

Když jsme dočetli asi půl minutovou řeč odlepili jsme oči od papíru a pohlédli jsme na sebe. Na tu atmosféru v místnosti nikdy nezapomenu. Srdce mi bušilo jako o závod. Svíčka všem svítila do obličeje, jako když si mezi sebou vyprávíte nějaké strašidelné příběhy.  Adrenalin v krvi mi stoupal,

jako bych byla na nějaké šílené atrakci na matějské pouti.

Potom jsme přešli na krok číslo dvě.

Zavřeli jsme oči a mysleli jsme na Emu.

Hlavou se mi honily všelijaké pozitivní vzpomínky na Emu. Ale pak jsem ve své mysli spatřila Emu jak leží na zemi od krve - zadržela jsem dech. Další a další negativní vzpomínky na Emu se mi začali  nekontrolovaně honit hlavou ..... Jak leží v nemocnici, její pohřeb..... Nemohla jsem se jich zbavit. Pak jsem otevřela oči a konečně se zhluboka nadechla.

Pak jsme přešli na krok číslo tři. Ten nejdůležitější .

Josh pronesl nejdůležitější větu večera: ,,Jestli jsi tu dej nám nějaké znamení."

Nic. V místnosti bylo úplné ticho. Asi po dvou minutách marného čekání jsme to chtěli vzdát. Když mi najednou zapípal mobil.

Samozdřejmě  jenom já jediná jsem si zvuk nevypnula.

Váhavým pohledem jsem pohlédla na Joshe ale ten přikývl ať si zprávu přečtu. Stejně jsme to už chtěli zabalit. Opatrně jsem se pustila Krostoffa a sáhla jsem do kapsy od kalhot pro mobil.

Když jsem si zprávu přečetla, zkameněla jsem!

Všichni se mě na něco začali vyptávat a mávat mi rukama před obličejem ale já jsem je nevnímala a dál jsem zhypnotizovaným pohledem četla zprávu. Znova a znova.

Až pochvíli kdy jsem se mohla hnout jsem mobil odhodila doprostřed kruhu, displejem na horu, a chytila Kristoffa za ruku a pevně ji stiskla. Všichni se sklonily nad mobil a přečetli si zprávu v našem skupinovém chatu.:

EMA: Jsem tu!!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ............