ZE ŽIVOTA ALEX:Nezapomeneme

Nezapomeneme - 2.díl

Když jsem přišla domů , měla jsem hlad tak jsem si vzala jogurt a pustila jsem si televizi abych se aspoň na chvílí odreagovala.Celé odpoledne jsem proseděla u televize a počítače. Kolem půl desáté jsem si šla lehnout a ještě chvíli jsem brouzdala na mobilu po internetu. Asi po čtvrt hodině jsem si ho dala pod polštář a snažila se usnout. Ale marně.Pořád jsem viděla Emu jak leží celá od krve! Po dlouhém převalování jsem si opět sáhla pro mobil a koukla se kolik je hodin. ,,Cože už půl dvanáctý?!" a pak mi to došlo ,,počkat vždyť jsou vlastně prázdniny!"

Tak jsem napsala do naší společný chatovací skupiny abych zjistila jestli jsou ostatní ještě taky vzhůru:

ALEX: spíte?

Chvíli jsem čekala na odpověď ale když dlouho nikdo neodepisoval chtěla jsem to vzdát a pokusit se opět usnout. Když najednou mi zavibroval mobil:

ANGEE: ne !

JACK: vůbec!!

KRISTOFF:už se tu asi hodinu převaluju a nic....

JOSH: jak se asi teď má Ema?

KRISTOFF: jono taky by mě to zajímalo!

ALEX: musím na to pořád myslet!!!

JACK: hlavně si to nevyčítej Alex!!

ANGEE: volala jsem jejím rodičům..

JACK: a co říkali??

ANGEE: prý musela na operaci a ta dopadla dobře. Má na třikrát zlomenou ruku a nějaká další vnitřní zranění. Ale už je stabilizovaná. Ale nevypadá to s ní moc dobře :( !

Na tuto zprávě už nikdo neodepsal. Teď už jsme jen doufaly aby se rychle její stav zlepšil.

Další den jsem se probudila kolem desáté. Po snídani jsme šli spolu na hřiště. Ale o Emě a jejím stavu radši nikdo nechtěl mluvit.

O týden později když jsme zrovna všichni byli u Angee a hráli Xbox. Když Angee zavolala Emina mamka.

Když Angee položila telefon otočila se na nás a my na ní vyseli pohledem a čekali co z ní vyjde.

,,Takže" začala ,, jestli chceme můžeme se jet na Emu podívat do nemocnice"

,,Tak to je bezvadná zpráva!!" řekl šťastně Josh.

Kristoff rychle zapnul mobil a začal vyhledávat autobus do nemocnice. ,,Jede nám to za deset minut ."

Když jsme dorazili k Emiinu pokoji, čekali tam její rodiče a doktor. Ještě než jsme vešli obrátil se doktor na nás. ,,Teprve před hodinu jsme ji probudili z umělého spánku takže ještě nemůže komunikovat ale vnímá." Pak ještě dodal: ,,Máte na to 5minut." Když jsme vyšli ležela tam Ema obklopená spousty hadičkami. Všichni jsme si stoupli kolem její postele a koukali na ní. Potom jsme se podívali tázavým pohledem na sebe.Nevěděli jsme co jí máme říct. Tak jsme tam jen mlčky stáli a koukali na ní. Jediné co bylo slyšet byly přístroje. Najednou to začalo pípat dlouhým monotónní zvuk a do pokoje vběhli doktoři a sestřičky. ,,Běžte ven. Rychle opusťte pokoj!" řekl nám doktor a odtáhl nás od postele a začali ji oživovat. Když jsme opouštěli pokoj otočila jsem se k jedné sestřičce: ,,Co se děje?!" zeptala jsem se jí. Sestřička se na mě otočila a chvíli váhala jestli mi má odpověď.Nakonec jsem se odpovědi dočkala: ,,Má zástavu srdce!" s těmito slovy mě sestřička vystrčila ze dveří a zabouchla mi před nosem.Když přiběhli Emini rodiče vše už věděli od vrchní sestry.

Celou dobu tam pochodovali . A nás šest sedělo potichu na židlích. Asi po deseti minutách vyšel doktor se strašlivou zprávou. ,,Je mi líto..ale nemohli jsme pro ní nic udělat...!!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.......