Když jsem s tebou (Sherliam)

III.

William pov:

„No jak bych to řekl, v matematice moc nevynikáš." „To vím taky, tak kolik bodů jsem dostal? Určitě to není tak hrozné." „No vlastně jsi dostal nula bodů." chvíli na mě koukal překvapeně. „Máš dobrý vtipy." „Tohle není vtip." „Aha no tak nevadí jsem hold marný na matiku." „Pokud chceš někdy tě jí doučím, není to těžký."

Sherlock pov:

„Doučování hm?" usmál jsem se. „Jasně proč ne? Třeba dneska?" „Jo proč ne, můžeme zas do čajovny, ale nejdřív musím opravit testy." „Já počkám, vím že ti to nebude trvat dlouho." sedl jsem si na lavici a čekal až Liam opraví testy. Zabralo mu to asi tak patnáct minut. „Tak hotovo, asi můžeme jít." řekl a šel směrem ke dveřím. Šel jsem za ním a chytl jsem ho kolem ramen. „Už se těším." Liam se jen usmál a pokračoval v cestě. Za nedlouho jsme došli k té stejné čajovně jako včera kde jsme si sedli úplně na stejné místo a dali jsme si úplně to stejné. „Tak čím by jsi chtěl začít?" „Je mi to jedno, ty jsi tu ten odborník." pokrčil rameny. „Dobře tak si pojď sednou vedle mě, uvidíš na to lépe." řekl a vyndal tužku a papír. Neotálel jsem a sedl si vedle něj. Začal mi postupně vysvětlovat něco co jsem v podstatě zase hned zapomněl protože jsem tomu moc nedával pozornost. Spíš jsem dával pozornost Liamovi. Nenápadně jsem na něj koukal a sledoval každý jeho pohyb. Jo vypadá dobře, neříkám nic. Je divný nad někým takhle přemýšlet. Ještě když má stejný pohlaví. „Tak co chápeš to aspoň trochu?" „Jo trochu jo.." spíš vůbec protože vůbec nevím o čem je řeč. „Dobře tak mi tu vypočítej tenhle příklad abych věděl jak moc to chápeš, zatím si trochu odpočinu." „Odpočineš?" hned co jsem to dořekl cítil jsem jak má hlavu položenou na mém rameni. Otočil jsem pomalu hlavu a koukl na Liama. „Liame?" bez odpovědi. Spí? Nezkolaboval mi tady třeba? To by mi asi nic ale neříkal. Asi jen spí. Můžu doufat. Pohladil jsem ho po hlavě a pak jsem se vrhl na řešení příkladu. Možná bych ho i vyřešil kdybych dával pozor. Koukl jsem se na papír na který psal Liam a zkusil to vyřešit podle něj. Dořešil jsem to a koukl na Liama. Vážně jen spí? Už je to hodina a půl. Neměl bych ho vzbudit? Asi ne.. Vypadá až moc roztomile na to abych ho vzbudil... Sedl jsem si opatrně trochu pohodlněji a opřel jsem si svoji hlavu o jeho. Chytl jsem ho opatrně za ruku a trochu mu vyhrnul rukáv abych se podíval jak vypadá jeho zápěstí po včerejšku. Už vypadá líp. Měl jsem ho doprovodit ještě předtím. To je jedno stejně s tím už teď nic neudělám. Stejně by mě zajímalo od čeho má ty jizvy na ruce. Možná bych se ho mohl zeptat? Co když ho tím ale urazím nebo mu nějak ublížím? Asi to radši nechám být a budu na něj jen dávat pozor. Stáhl jsem mu zas rukáv a zavřel jsem oči. Usnul jsem taky na chvíli a když jsem se vzbudil Liam furt spal. Koukl jsem na hodiny. Už jsou to tři hodiny. Možná bych ho vážně měl vzbudit. Najednou jsou cítil jak se začal hýbat. Zvedl jsem hlavu a koukl na něj. „Jak dlouho jsem spal?" sedl si rovně. „Spal jsi zhruba 3 hodiny." „Omlouvám se že jsem spal tak dlouho." „To je v pořádku." oba jsme se na stejno usmáli a on se hned koukl na papír s příkladem. „Máš to skoro dobře jen jedno číslo máš blbě." „Tak když mám tak skvělého učitele, ještě abych to neuměl." Liam se usmál. „Naučil by tě to každý učitel matematiky." „Ne každý učitel matematiky je ty." „Ale nech toho ještě se začnu červenat." zasmál se Liam.

No one pov:

Dny plynuly a Liam a Sherlock spolu trávili skoro každý den. Ovšem Sherlock si začal být vědom jistých pocitů co choval k Liamovi a to ho začalo flustrovat. Nejvíc ho ale flustroval sám Liam, který mu přišel stále chladný a neotevřený vůči němu. Sherlock byl schopný mu říct první poslední a Liam nic. Nechtěl mu to nějak brát za zlé ale jeho frustrace ho přemohla. Ovšem jeden den to nabrali jiné obrátky...

Sherlock pov:

Další den a další den co se uvidím s Liamem. Líbí se mi a pravděpodobně bych bez něj nedokázal žít to jako neříkám ale hrozně mě štve. Šel jsem směrem k čajovně a po cestě ještě koupil noviny. Teď v poslední době je hodně vražd za kterými údajně stojí pán zločinu. Ten chlap mě taky začíná štvát, má až moc perfektní zločiny a nenechává žádný stopy v podstatě. Nebo když už je zanechá tak nevraždí on ale jen nějaká jeho další "loutka" v divadle. Dorazil jsem do čajovny brzo tak jsem se rozhodl si zatím u stolu rozhodl přečíst co se stalo. Dneska jsem zkusil jiný čaj než jindy. Prý na uklidnění tak schválně jestli to bude fungovat. Začal jsem číst noviny. „Vypadá to jako vražda co by pán zločinu udělal ale stejně mi tu trochu něco nesedí." mluvil jsem si sám pro sebe. „Hm? Já zabil někoho a ani o tom nevím jo?" rychle jsem se otočil. „Co to mluvíš za hlouposti Liame." sedl si na proti mně. „Byl by jsi přeci rád kdybych byl pán zločinu ne? Co když jsem pan zločinu?" koukal jsem na něj trochu naštvaně. Nevím jestli zas blafuje nebo mluví pravdu, nepoznám to na něm. „Vezmeme to teoreticky, kdyby jsi byl pán zločinu proč by jsi ze mě udělal jednu z hlavních rolích tvého "divadla?" Jsme si cizí nebo ne? Tajíš mi něco?" jasně že tajíš. To jediné já poznám.

William pov:

Co to do něj vjelo? Udělal jsem něco špatně? Je na mě naštvaný ale nechápu proč. Že by přišel na to že jsem vážně pán zločinu. „Nevím o čem to mluvíš Holmesi, já ti nic netajím." „Nelži mi sakra! Vím že mi teď lžeš." „To ti jde vážně jen tolik o to aby jsi dopadl zločince?" teď vypadal ještě víc naštvaněji...

Pokračování příště