Když jsem s tebou (Sherliam)

II.

Sherlock pov:

Postřílel jsem ty dva chlapy dole a šel jsem pomalu nahoru. Bylo to moc lehké čekal jsem i nějaké hlídače nahoře ale tam nikdo. Že by to bylo takhle lehké? Šel jsem za hlasy ke dveřím. Přemýšlel jsem jaké jsou možnosti. Pak jsem slyšel ránu a chvíli potom další větší. To už jsem vtrhnul dovnitř. Ovšem to co jsem viděl vevnitř mě velmi překvapilo. „Liame?-" promluvil jsem a koukal dal překvapeně. Ten chlap ležel na zemi s rozbitou hlavou. Liam se na mě otočil a vypadal taky trochu překvapeně. Odhodil tyč a koukal dal na mě. „Holmesi.. To ty jsi střílel dole?" „Jo.." koukl jsem na toho chlapa. „Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic.." „Můžeš být v klidu jsem v pohodě nic se skoro nestalo." lež. Šel jsem k němu. „Nežli mi. Právě tě unesli a dali ti i pár ran jak vidím." „Nějak to nebolelo, vážně jsem v pořádku nemusíš se bát." chytl jsem ho za ruku abych se podíval na jeho zápěstí a odřeniny od provazu. Nevypadalo to tak tragicky. Chytl jsem ho i za druhou ruku na které to vypadalo tak nějak stejně. Očima jsem koukl trochu výš na jeho mokré teď průhledné rukávy a viděl jsem pod nima jizvy. Docela velké, od čeho je asi má? Že by... ale ne on takový určitě není. „Um mohl by jsi mi prosím pustit ruce? Je mi zima tak bych rád šel domů a teď už doopravdy domů." „Jo jo promiň." pustil jsem mu ruce a sundal jsem si sako. „Co to děláš? Vždyť nastydneš." „Je mnohem menší pravděpodobnost že nastydnu já." dal jsem mu sako přes ramena. Koukl jsem na něj od zhora až k patě. Chvíli jsem se zastavil v oblasti kde byla průsvitná košile ale o tom se bavit nebudeme. Má jen hezké tělo to je vše. „Nevypadá to na tobě špatně." „Děkuji, teď už můžu jít?" „Půjdu s tebou." „To nemusíš pochybuji že by se už něco stalo." „Ale prosím tě nikdy nevíš." „Je minimální šance." dal jsem mu prst před pusu aby dal nemluvil. „Už ticho a jdeme jo a navíc jak by jsi se dostal z lesa pryč když nevíš kudy jsi přijel?" „Dobrá tedy." konečně souhlasil a my tak šli až jsme narazili na jeho bratra. Hned přiběhl k Liamovi a obejmul ho. Ptal se ho jestli je v pořádku a co se stalo, u toho mě zabíjel pohledem. Rozhodl jsem se s nimi tedy rozloučit a jít si radši po svých. Tak nakonec to nebyl tak nudný den. Sice to nebylo to co jsem si přál nebo něco co bych si úplně užíval spíš naopak ale asi nevadí. Zapálil jsem si cigaretu a šel dál zamýšleně domů. Liam někoho zabil... Znamenalo by to že je moje teorie správná, nebo že to prostě byla jen čistá sebeobrana? No lidi by udělali cokoliv pro záchranu vlastního života ale zase to by se nenechal jen tak unést asi. Když dokázal někoho zabít proč by prostě něco neudělal s těma dvěma co ho unesli? Byl to snad nějak plán, něco důležitého? Škoda že jsem neslyšel co si říkali s tím chlapem. No toho chlapa už se ani nezeptám a Liam mi k tomu asi taky nic neřekne. Zaráží mě stále ty jeho jizvy na ruce. Podle toho jak vypadali už jsou dost starý. Měl život až takhle na nic že si musel dělat tohle? Co když to dělá doteď jen jinde? Co když chce umřít... Nedokážu si bez něj upřímně představit život, přijde mi jako jediný člověk který by mi rozuměl a chápal mě. Byl jsem tak zamyšlený že jsem málem přešel dům kde bydlím. Vešel jsem a šel jsem po schodech nahoru do pokoje kde jsem si jen lehl na gauč a přemýšlel dál. Myslel jsem že šlechta nemá těžký život, přeci jen s nimi opovrhají jen ti co nemají nic takže z toho abych si asi hlavu ani nedělal. No i když co já vím nejsem na jeho místě. Zapálil jsem si další cigaretu. Tímhle tempem mi zase dojdou.. Zavřel jsem oči a v klidu dál přemýšlel. Liam má hezké tělo.. Přes tu košili to bylo dobře vidět. Takové hubené tělo s trochou břišních svalů by se líbilo každému. Klidně i mě... Když tak nad tím přemýšlím cítím se fakt divně když jsem s Liamem. Cítím se hezky, šťastně, tak jako kdyby mi nic nechybělo a zapomínám úplně na to co se děje v momentální chvíli ve světě. Pán zločinu... Je vždy o krok napřed než já a já nevím jak ho dohnat. Asi má fakt štěstí a nebo počítá se vším. Počítá hmm... Dost věcí nasvědčuje tomu že Liam je pán zločinu ale nemám k tomu žádný důkaz přímí. Hlavně proč by šlechta zabíjela šlechtu? To nedává smysl. No teoreticky ty oběti nezabijí pán zločinu ale ti kterým něco daný člověk provedl. Já bych vlastně byl rád kdyby to byl Liam. Bylo by to zajímavé. To je jedno, dokud se nestane další vražda tak se stejně dál nedostanu. Típl jsem cigaretu a otočil jsem se na bok. Pan zločinu je mi teď úplně jedno, chci aby byl Liam v pořádku jenže s tímhle nemám já žádný zkušenosti. Možná bych s ním měl trávit času? Být tu pro něj pořád? Můžu ti zkusit. Uvidím teď půjdu spát a budu to řešit zítra. Úplně jsem hned po tenhle větě vypnul mozek a usnul skoro hned.

William pov:

Zase ráno a zase jdu učit. Po včerejších událostech jsem se moc nevyspal ale nevadí to nějak zvládnu jako vždy. Došel jsem do školy a šel jsem do třídy kde jsem si připravil nějaký materiál na hodinu. Stejně si to všechno pamatuji ale formalita je formalita. Za nedlouho začali chodit studenti a hned potom začalo zvonit. Hodiny utíkali rychlostí světla a než jsem se nadal byl konec poslední hodiny. „Kdo zítra zapomene úkol má problém tak jako vždy." usmál jsem se nevinně ovšem to některé studenty vyděsilo. Začal jsem mazat tabuli a přitom poslouchal blížící se kroky. „Hezká hodina musím říct, učíš fakt dobře." „Ale Holmesi co tě přivádí zrovna na hodinu matematiky a jak jsi se vůbec dostal do školy?" „No to víš jsem profík, napsal jsem si i ten test." domazal jsem tabuli a koukl na papír který držel v ruce. „Tak ukaž, rovnou ti to zkontroluji." podal mi papír, já si vzal propisku a začal jsem opravovat. „Nevěděl jsem že zvládneš opravovat tak rychle." „Jsem učitel matematiky tak bych to asi měl zvládat, nemyslíš? Hlavně to byl lehký test." odložil jsem propisku a koukl na něj. „No tak co jsem dostal? Nenech mě čekat, fakt mě to zajímá Liame." koukl jsem na papír a pak znovu na něj.

Pokračování příště